Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Divine Ascension - Liberator

Divine AscensionLiberator

Michal Z24.8.2015
Zdroj: CD / promo od vydavatele
Posloucháno na: Sony CDP-315; Technics SA-EX140; Beyerdynamic DT770 PRO 250 Ohm
VERDIKT: Divine Ascension se pohybují ve vyčerpaném údolí, ale naštěstí své podání melodického power metalu se zpěvačkou dokázali dotáhnout do poslouchatelné formy a vyhnout se některým smrtelným pastím. Jde o dobrý počin s velmi nadějnou vokalistkou, který ukrývá trochu dobrých melodií a emočních chvilek. Víc není možno na podobném typu nahrávek očekávat.

Australská metalová sebranka s vokalistkou v čele může mnohé předznamenávat. Naštěstí Divine Ascension nesklouzávají k mnohdy úsměvným toporným pokusům druhé a třetí ligy o vyznění jako přední představitelé front female souborů. Divine Ascension vybalancovávají od trapasu k dobrému poslechu bravurně, byť několik nechutenství dokáží připravit také. Po dlouhé době cítím z melodicky zahraného a ženou zpívaného metalu radost a nikoliv jen chladný kalkul a urputnou snahu znít ještě monumentálněji než monumentálnost sama a zapomenout na to hlavní – dobrou skladbu.

 

Středobodem alba kromě tvrdého power metalového základu je nepochybně zpěvačka s velkým Z - Jennifer Borg. Zcela se vymyká pěnicím s operními sklony, jejich trapným karikaturám a kníkalkám, které na to jednoznačně nemají a flek u kapely si získaly díky křivkám či kalkulacím vydavatelství. Jennifer za to v každé skladbě vezme svým příjemně znělým hlasem se zabarvením ne nepodobným Sandře Nasic v nejlepších letech; ostatně Guano Apes jsou nejednou cítit i z hudby. Svým vokálním výkonem mě Jennifer přenáší přes vyřezávání hudebních obligátních šablon, které jsou podstatným problémem podobných nahrávek.

 

Album svým startem naprosto strhává posluchače power metalového melodického naturelu na svoji stranu. Sílu, dobré melodie, hmatatelné atmosféry a naprostou bezprostřední lehkonohost mohou závidět všechny trápící se a přešlapující velké hvězdy metalu s ženou u mikrofonu. Divine Ascension mají tvrdý neúprosný power metalový spodek, který tvoří základ řízného celku. Skladby umí i vydechnout a ukázat mimo palbu, že ani v klidnějších pasážích se výtečná vokalistka Jennifer Borg neztrácí. Ta skutečně předvádí výkon, za který by současní Nightwish nebo Within Temptation byli ochotní platit investičním zlatem po kilech. Dlouho jsem nebyl polapen a ošálen přesvědčivěji podaným melodickým power metalem vyjma Orden Ogan a jejich Ravenhead.

 

Občas kromě všude přítomných klišé spadne do soukolí fragment, který štípe i tvrdé kovové zuby a vymačkává jejich uložení. Tu a tam se nepodaří zařadit nějakou melodii zcela bez rušivých přechodových falců. Nebo dobrou našlápnutou skladbu směřující k melodické věčnosti rozcupuje nepochopitelný klávesový předěl, který nic nepřináší a stejně zbytečně jak dorazil, tak i mizí. Pokud se hudba obecně stočí k baladickým metám, většinou jsem naplněn zmarem, ne tak v případě Divine Ascension. Naštěstí tuto disciplínu umějí podat a s exponovaným silným vokálem dokáží utkat slušnou emoční jízdu.

 

Trochu neochotně musím přiznat, že album přehrávám značně dlouhou dobu a i po měsících si jej stále rád pouštím. I přes hodinovou hrací dobu mají skladby svoji určitou kvalitu, dobou melodii nebo prvek, který tu doposud Divine Ascension nepřežvýkali a nevkomponovali do svého světa. Kupodivu díky procítěným výdechům klavíru anebo akustické kytary s Jennifer a docela vkusnému kompozičnímu přístupu, nemám potřebu sahat po pomyslných zkracovacích střihacích připomínkách. Vokalistka pomalu poodhaluje škálu možností a tuším, že si něco schovává i na další schůzku.

 

 

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Garmfrost / 23.2.16 15:49

Já nejsem zklamaný jako kolega, ale ani nadšen jako v případě výborného předchůdce Urd. Tam se po letech vrátilo nadšení, oheň, vynikající nápady a v neposlední řadě geniálně provedené zpěvy. Na novince se pracovalo s podobným scénářem, tedy hodně zpěvů, hodně melodií, ale onen moment překvapení se nedostavil. Borknagar tentokrát sázeli více na počet legendárních zpěváků a jejich sólových vstupů, než skladatelskou a aranžerskou rafinovanost, respektive pěveckou provázanost jako tomu bylo na Urd. Zde mám pocit podobný u projetků typu Avantasia, kde je přehršel super zpěváků sólistů, ale navzájem příliš nespolupracujících. Kupodivu se mi nejvíc líbí Vintersorg, který se konečně netlačí do tenoru, ale krásně řve a brouká ve středních polohách. Zavzpomínal si i na svůj bohatýrský vokál a ten je krásnou třešničkou na dortíku. Já si vždy užíval Borknagarovské kytary, spešl rytmiku a melodie, které mění stylové následovníky v jejich přesvědčení. Ano, nelze do nekonečna být na piedestalu žánru, všichni stárneme, ale pěknou písničku, u které se tají dech, bych ocenil. Shrnuto - dobrá deska, za kterou by každá druhá skupina upsala duši ďáblu. Vše je tak já má být, ale potenciál Borknagar zůstal nenaplněn.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky