Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Dream Unending - Song of Salvation

Dream UnendingSong of Salvation

Sarapis30.5.2024
Zdroj: mp3, bandcamp, CD
Posloucháno na: PC, mp3 player, Yamaha player // AKG K240, bedny Canton
VERDIKT: Doom metal nacucaný emocemi z různých rovin reality.

Funerální doom metal je jako vetchý kostelník, který nikam nespěchá. Šourá se po nádvoří, chroptí si pod vousy poznámky chlípného samotáře a to, co chatrným sluchem vnímá z dáli, je ozvěna varhanního recitálu, který se nese po větru jako doprovod na onen svět. Když se zadaří, sledujete jeho one-man show se skelným pohledem a pokleslou bradou a nevnímáte, jak ten čas běží. Někdy se ale jen tak lehce nedozvoníte. Bušíte do vrat, stařec se blíží, klíče mu chrastí u stehen, už z dálky je pěkně cítit, ale kde sakra je? Chcete ho někde za zdí chytnout za ucho a křiknout “dělej, kurva, nemám na to celej den!” Ano, i to se může stát. Někdy to prostě nelepí a zhouba se táhne.

 

Proto se občas obracím i na kapely, které k žánru přistupují trochu progresivně. Dream Unending nejsou vyloženě průkopníci, ale svým debutem Tide Turns Eternal ukázali prstem na cestu, která sice ctí žánrovou vrstevnici, ale znenadání mine ušlapanou pěšinu a vrátí se na ni až po několika zátočinách, bůhví odkud. Projít se po jejich zcestné stezce znamená schytat pár štípanců od neznámého hmyzu, vymést kdejaké bodláčí a zabahnit si podrážky, ale za to dobrodružství to rozhodně stojí.

 

 

 

Dream Unending čerpají z doomu základní atributy jako pomalé tempo, těžká kila, záhrobní chropot a ponurou atmosféru s veškerou tíží, kterou na svých bedrech unesou. Co s tím dělají pak, to je mi záhadou, ale z kohoutku nakonec odkapává nektar, který občas jako by pocházel spíš z roviny snění než bdění. Album je nabité emocemi, které se přelévají z jednoho konce na druhý jako nálady v hlavě hormonálně nestabilního pubescenta. Co by jeho rodiče dokázalo přimět k zakoupení brokovnice, to je na nahrávce vzrušující sjezd z kopce s úmorným výstupem zpátky na vrchol. V klidnějších, nebesky vláčných okamžicích to na jazyku zajiskří chutěmi po staré Anathemě - recitativ, éterické klávesy v dálce, hypnotické arpeggio … ano, to by šlo! V ostřejších momentech, kdy se potácíte v hlubinách ledového oceánu a pod útoky ostrých kytar a dusivého murmuru dychtíte po hladině, je pachuť naopak výrazně zhoubnější. Co vás přimáčkne ke dnu, jsou podobně chorobné zárodky, s jakými operují například veteráni Evoken a jim příbuzní záhrobní eskamotéři.

 

 

Song of Salvation není dlouhé album. Na poměry žánru je to spíš rozumný doušek přírodní funerální vody, v níž se to těžkými kovy jenom hemží. Dvě epické skladby Song of Salvation a Ecstatic Reign ční na obou krajích alba jako dva mohutné pilíře, mezi nimiž se prohání drobotina, která se dorozumívá hlavně řečí kytarového pábení, jinak většinou drží jazyk za zuby a kypří půdu pro nástup velkého finále. V této fázi alba dochází logicky k poklesu tlaku ve strojovně a mít to delšího trvání, tak by ani pohotový zásah kotelníka nezachránil chcípnutí motoru. Ten odhazuje cigaretu a pádí k lopatě za pět minut dvanáct. Mezi řádky prosvítá podezření, jestli střed nahrávky není jen kompars ke dvěma titánům v hlavních rolích, ale jedním dechem dodávám, že to mou náklonnost k albu poznamenává jen nepatrně. Však to vidíte ve štedrém hodnocení. Dream Unending se ve své emocionální turistice vyznají jako zkušení šerpové a ať už máte před sebou výstup na vrchol nebeské klenby nebo sestup do tmavých údolí, na jejich bezpečné vedení se můžete spolehnout. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 25.11.18 16:10

Ty jo, tak můj oblíbenec Paul Barker vydal nový Lead into Gold... No, vždycky jsem ho měl rád, kromě Ala zásadní člověk v Ministry. Po jeho odchovu 2003 se Ministry zhoršili (dočasně). Starý Lead into gold se mi líbí, stejně tak Paulovo projekt Flowering blight, ale už jsem to neposlouchal léta (zaímco Ministry de fakto denně). Paul byl součást skupiny USSA, což mi nebavilo, slušný songy ale byly na Paulově kolekci Fix this. No a The sun behind the sun? Ještě to nemám až tak naposlouchaný, ale už na začátku mi zarazily poměrně archaický postupy a téměř absence kytary. Deska mi celkově připadá kvalitní, super bubny a baskytara (jak jinak), ale za vysloveně skvělej song považuju jen titulní věc, jinak je to v pohodě, ale nenadchne mě to... V porovnání s poslední deskou MInistry Amerikkkant je Sun behind the sun v jiném stylu, v něčem i lepší, ale celkově horší. Pro mě tím pádem vedou Ministry i bez Paula, protože Al vydal od Paulova odchodu 6 alb Ministry, z nichž by se dala vybrat celá řada výborných songů. Ale co mě v poslední době hodně zajímá, je, že se kluci znovu zkamarádili a plánujou spolu po 15 letech psát novou muziku. Což je už léta můj sen. Al jako hlavní skladatel a Paul jako intelektuál v pozadí, kterej vytváří zajímavý zvuk a přidává do Ministry svým skladatelským vkladem takovou citovější atmosféru. No a jeho baskytara, to nemá konkurenci, hlavně na Filth pig a Dark spoon. Ale jako solitér mě Paul vysloveně nepřesvědčil, taky ten jeho nevýraznej vokál celou desku neutáhne. A ta staře znějící elektronika? Asi by byla v pohodě, kdyby tam bylo ještě něco navíc...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Victimer / 31.5.24 6:49odpovědět

Budu se tady k té kapele muset vrátit a zkusit to znovu. Ta minulá deska mě nebrala a přitom to vypadá, že o něco přicházím.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky