Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí
Dymna Lotva - Vyraj

Dymna LotvaVyraj

Victimer6.10.2026
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Nespoutanost Dymna Lotva je, zdá se, nezničitelná. Překračuje hranice žánrů, přitom se jich stále drží... a dělá to s naprostou samozřejmostí.

V totalitním Bělorusku to svobodně smýšlejícím lidem vonět nemůže, takže prchají. Mezi tyhle disidenty se řadí taky black/doomoví Dymna Lotva, kteří našli nové útočiště v Polsku. Hlavní koncept nového alba lze popsat jako „běloruskou etno-astronomii“. Ve slovanských pověstech je hvězdná obloha spojována jak s posmrtným životem, tak s cestováním, což se úzce prolíná s osobní zkušeností hudebníků s nucenou emigrací. Tuto myšlenku ztělesňuje název alba Vyraj – bájnou říši, kam na zimu odlétají ptáci a kde nacházejí svůj poslední odpočinek duše zesnulých.


Titulovat ovšem tuhle kapelu jako black/doom úplně nestačí, je to až moc zjednodušené. Prim hrají melodie a ty nabírají jak z těchto dvou žánrů, tak z folklóru, nebo progresivních či post-metalových pramenů a vše pak tvoří jeden celek Vyraj. Respektive až sem Dymna Lotva dorostli. A že jsou schopni promítat svou atmosférickou hudbu i dalšími (příbuznými) směry, ukazuje např. jejich další projekt Hangover in Minsk, o kterém už u nás byla řeč ZDE, anebo TADY.

 


Dymna Lotva se pro atmosférickou hudbu narodili a dávají jí svou vlastní esenci. Vyraj je prozatím jejich nejvyzrálějším počinem. A je především o nespoutanosti, překračování hranic a spojení s mystikou a folklórem. O nenucené radosti z hudebního pohybu, kdy je album po okraj napěchováno prolínáním nálad a motivů. Přitom nejde o nic neslyšeného ani významného. Ona významnost naroste až po vyložení karet. Kapela se stále drží svých tradic, ale pořád víc a víc se otevírá dalším svodům, vlivům a možnostem. A má to pod dohledem.


Zhudebnělá nehynoucí energie disponující chutí divočit, být odvázaná a stejně tak poukazovat na odvrácenou stranu toho živelného drajvu. Noční obloha je plná otázek, zvídavých i temných. Život se promítá na tohle tmavé plátno a Dymna Lotva o něm křičí, vypráví i tajuplně přemítají. Rád se nechám vést tam, kde se střetává několik poloh, myšlenkových i hudebních. A rád tak činím za doprovodu někoho, kdo o tom nejen přemýšlí, ale dokáže to předat pomocí hudby.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/dymna%20lotva%20band.jpg


Já jsem dejme tomu ten hraniční posluchač, nikoli ten uprostřed terčíku. Možná je to na mě pořád až příliš nezkrocené, ale snažím se v tom orientovat. Smysly jsou plné všech těch proměn, hudebních, vokálních, i náladových. Vede je hlad po sdílnosti, což se taky nesmí přehánět, a já se zase cítím tak trochu balancující na hraně, ale... Dymna Lotva jsou živelní v tom správném nastavení. Štěkající, dumající i rozjívení. Emoce, melodie, všechno to stříká ven a i když je přítomen mistr Aaron Stainthorpe (zpěv v The Boat of Despair) a to je mistr žalu, album pořád uhání kupředu a neslevuje ze své vyřídilky. Hrne se dál, i když se začne stavět na majestátních a honosnějších momentech. Uhání to, kope, zkrátka letí.


A způsob, jakým Dymna Lotva vše uřídí a pospojují, je osvěžující. Ano, může chvílemi prudit, jak je nakoplý až moc, ale tím, jak se neustále přelévají emoce a atmosféry, vítězí pocit řízené nespoutanosti, protože to nikdy neuhne někam za tu zmíněnou hranu. Je to pod kontrolou a přirozené, protože tihle lidé to mají v sobě. Trochu jsem váhal, to se přiznám, ale Vyraj je vážně velmi dobrá záležitost, která se poslouchá sama.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Ruadek / 6.10.26 8:30odpovědět

Díky za recenzi na tuhle partu. Zaslouží si veškerou pozornost. Tahle výrazná osobitost v takhle barvité hudbě je unikát, v době, kdy jedna banda kopíruje druhou. Paradoxem je u nich to, že je právě jejich bolestný osud uprchlíků, vybičoval k intenzivní hudební produkci.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky