Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Edmond Wells - Ex animo (EP)

Edmond WellsEx animo (EP)

Jirka D.21.11.2015
Zdroj: CD-R v jewel case // promo od kapely
Posloucháno na: Pioneer PD-S504 / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Mladá rocková kapela, vlivy devadesátých let, hravost a kompoziční nápaditost. Edmond Wells vzbuzují naděje, i když je vše teprve na svém začátku a od nadějí k realitě bývá dlouhá cesta.

Edmond Wells je mladá kapela z Lázní Bělohrad a s ohledem na odsloužené roky a obecné povědomí o souboru si na úvod uveďme některé reálie. Nebude jich mnoho, neboť jich ani mnoho dohledat nelze. Kromě dvou přiznaných EP (vč. toho aktuálního) a čtyřčlenné sestavy, v níž může budit pozornost vzájemné fungování otce se synem (!), vlastně není moc o čem psát. Sekce "bio" na kapelních profilech obsahuje velké NIC a pak pár vět, ve kterých si musí najít smysl každý z vás. Já to vzdal.

 

Na týchž místech se rovněž dočtete o žánrovém záběru, který sleduje osu garage - crossover - devadesátkové "nu" prvky - obdiv současného progesu. To cituju. Co si pod tím představit? Vezměme to postupně.

 

Edmond Wells band

 

// garage

Obecné označení nízkonákladových produkcí anebo produkcí, které se tak tváří. Syrovost, neučesanost, spontánnost a v srdci punk. V případě Edmond Wells nacházím paralelu snad jen v případě zvuku, který vznikal v mně neznámém prostředí "ateliéru 3mosquitos" pod dohledem Hugo Trkala, a který mi bohužel vůbec nesedí. Je ostrý jak právě uvařené jídlo – všechny chutě vedle sebe, nespojené, bez souladu, bijící jedna do druhé. V tomto případě navíc se zbytečně vytaženou kytarou a ve velmi plochém provedení, v němž nezbylo ani kousek místa pro dynamiku. Přátelit se nebudeme.

 

// crossover + "nu" prvky

Vliv rocku devadesátých let je v produkci Edmond Wells cítit hodně, i když hledat konkrétní spojitosti s crossoverem (jako Faith No More fakt nezní) nebo s nu-metalem (nenajdete ani KoRn, ani Limp Bizkit či něco podobného) nejde. Zatímco u prvního EP byla hodně cítit scéna Seattlu (Silhouette), tentokrát jde spíše o nijak nevyčnívající odkazy rocku zmíněné doby. V Burning Daylight a částečně v All Theory, No Action je citována kytara At The Drive-In, místy mám pocity jak při poslechu odlehčenějších Taproot nebo o elektroniku osekaných Spineshank, ale jinak jsou to spíš náznaky a cosi jako duch doby. Proč ne, o nic originálního sice nejde, ale uchopení je řemeslně v naprosté pohodě.

 

 

// současný proges

Pokud se mi na Edmond Wells něco líbí, tak snaha neskládat jen písničky jakože písničky. Snaha skládat složitěji, znít hravěji, nesklouzávat k jednoduchým formulkám. Nehledejte v tom Wilsona, ale spíš australské Karnivool, i když tím samozřejmě nesrovnávám (k tomu mají Edmond Wells ještě pořádný kus cesty), ale ukazuju možný směr úvah. Dobrým dojmům napomáhá i variabilita zpěvů (vč. mluvené pasáže v poseldním songu) a větší důraz na rytmiku, která se na mnoha místech projevuje se zdravým sebevědomím a skladbám dodává skvělou energii. Obdobně pozitivně lze nahlížet i na aranžérskou nápaditost a s ní související napětí mezi zklidněnými a vpjatými momenty. Právě díky této kombinaci se album skvěle poslouchá a v podstatě vylučuje myšlenky na nudu. A to je moc dobře. 

 

V celkovém součtu jsem vlastně spokojen a mile překvapen. Rozhodně vám nebudu tvrdit, že se nám tu rodí nová rocková hvězda nebo že z projevu kapely cítím velikost světové úrovně. Edmond Well jsou čeští, doposud se stále hledající a hrany mají nebroušené. Stejně jako by bylo třeba strávit ještě hodně času se zvukem, aby si dosedl a vyhladil, tak obdobně i výraz kapely působí doposud syrovým dojmem rodícího se čehosi. Základ do budoucna je dobrý a čtyři povedené skladby „Ex animo“ představují velmi slušný start, který se nepodaří každému.

 

Edmond Wells CD


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Garmfrost / 24.3.15 7:44

Souhlasím se skoro vším, jen ne, že Vertebrae bylo na zenitu. Právě tam ukázali progresivní sílu možná nejvíc. Isa je Isa, ale na Vertebrae roztáhli křídla asi nejvíc. Pak už nic. Axioma i RIITIIR jsou díla slaboučká jako pápěří. Ovšem novinka je oříšek. Jakkoliv byl předchůdce fádní, tak zde jsou nápady na rozdávání. Ani Grutle nezní tak přiškrceně jako dřív. Ale první poslech nic moc neřekne. Přiznám se, že když jsem si CD donesl domů a poslechl je, byl jsem pěkně znuděnej. To až s dalšími a dalšími jsem podléhal... a říkal si - konečně opět natočili Enslaved parádní fošnu. Jen poznámka k bookletu - nic moc. Zde se nic nezměnilo.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky