Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Elhaz - Goetic Experience

ElhazGoetic Experience

Bhut29.10.2009
Zdroj: mp3 (320 Kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Black z Francie, který opět není něčím všedním a obyčejným. Pár zajímavých experimentů a zvláštních momentů. Celková kanální podoba a přesto přesvědčivá nahrávka.

Francouzi jménem ELHAZ nejsou zcela novou kapelou. Fungují již od roku 2001 a za sebou mají dvě dema a jednu řadovou desku. Letošního roku do světa skupina vypouští další zářez do diskografie. Dílo nese jméno „Goetic Experience“. Oproti svému o tři roky mladšímu předchůdci má deska lepší zvuk a delší stopáž. Zvuky kytar mají daleko výraznější a čistější výraznost, stejně jako bicí a klávesy. Celkově se deska zdá být lépe propracovanější. Charakter jejich hudby zní však více depresivně a nervózně. Album má mnoho zvratů v náladách a co se zpěvu týče, střídá se tu čistý vokál s agresivním řevem. Nelze tvrdit, že počin obsahuje moment, kdy by se snad posluchač nudil. Naopak oplývá melodiemi a hudebními kreacemi.

 

Jak již bylo řečeno, album ukrývá více depresivních vstupů. Najevo to dává hned první píseň Mystagogie. Druhý song Du Diable má svižnější a tvrdší náboj. Chlubí se dobrými melodiemi a pasážemi. Velmi podařený kus. Třetí skladba First Key ovšem překroutí hudební žánr do stylu nejlépe přirovnatelnému k dark ambient. Zaznívají temné zvuky, ke kterým se později přidá jakýsi prolog. U většiny skladeb na této desce uslyšíme na jejím začátku různorodé melodie hrané na akustickou kytaru. První z těchto písní má čtvrté místo v pořadí a jmenuje se: Du Sorcier. Zprvu se jeví jako melodická balada, pak náhle přitvrdí ve zpěvu, z čehož vyplývá i její další vývoj. Rozjede se v drsnější záležitost, která ale také netrvá dlouho a opět se zvolní, ovšem zpěv zůstává agresivní. Pátý kus je pestrý na změnu nálad a ryje pod kůži posluchače jistou nervozitu. Jedná se o poměrně pěknou věc. S další písní se dostáváme opět do ambientních vod. Velmi nápadná je podobnost s první skladbou této struktury, zajisté, že záměrně. V dalším kousku se objevuje zvuk piana a akustické kytary, jež vytvářejí dokonalé souznění. Občas jejich melancholii prořízne metalový vstup. Skladba nemá dlouhého trvání, neboť se jedná o určitou verzi intra k následující písni. Osmá věc na albu nese jméno jako celek samotný: Goetic Experience. Zprvu pomalá, náhle ještě volnější, dále se nenápadně rozjíždí a následuje přechod v až depresivní tempo. Celá píseň pak vyznívá velmi různorodě a pestře. Chytře mění své nálady a pasáže. Ve vhodný okamžik se volně vrací ke své původní melodii. Uzavírá ji temné odbíjení zvonu. V dalším tracku se k typické akustické kytaře přidá i symfonická příkrasa. Jenže kolem třetí minuty nastane náhlý zvrat, který skladbu probudí k daleko zběsilejšímu nářezu. Ke slyšení se mimo jiné nabízí i výborná, leč nenápadná, pasáž s ženským vokálem. Píseň si ještě párkrát zopakuje svou hru s rychlostí a náladou a ukončí své trvání. Předposlední věc zřejmě vytváří obdobu outra. Opět zní ambientně, stejně jako jeho dva bratříčci. Ke konci má však delší odmlku a i přes její běžící časovou délku zní pouhé ticho. Poslední song je proto tedy zjevně spíše bonusový. The Licence To Depart i přes své oddělení zní stejně jako jeho předešlé kousky. Trochu otřepaně začíná akustickou kytarou okořeněnou nádechem dark ambientu. V pozdějším čase se připojí úpění a skomírání hlasů. V poslední řadě vše oživí el. kytara. Po uplynutí své předem stanovené délky píseň končí a s ní i celé album. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky