Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Enthroned - Pentagrammaton

EnthronedPentagrammaton

Bhut20.5.2011
Zdroj: mp3 (320 Kbps)
Posloucháno na: PC, Accord 2.1 SW 1800 EU, 2x13W + 1x30W
VERDIKT: Deska "Pentagrammaton" se stala logickým nástupcem alba předchozího, které se jmenovalo "Tetra Karcist" a dosáhlo velkého úspěchu. Není divu, že se tedy nová deska nese ve stejném duchu.

Po třech letech se ozývá belgická smečka ENTHRONED s další výbornou fošnou. Nová deska nese název "Pentagrammaton". Stala se logickým nástupcem alba předchozího, které se jmenovalo "Tetra Karcist" a dosáhlo velkého úspěchu. Není divu, že se tedy nová deska nese ve stejném duchu. Posluchači se opět dopřeje několik různorodých pasáží vyplňující drobné mezery v jinak nekompromisní smršti nářezu. Hudbě se dopřálo kvalitní péče a tak zvuk linoucí se z reproduktorů má příjemný čistý potenciál. Hudebníci se též nachází na vyspělé úrovni svého hráčského umu. Nejedná se tedy o žádný kýčovitý materiál. Však také proběhlo několik personálních změn. Do sestavy se navrátil kytarista Nerath Daemon, který kapelu opustil v roce 2004. Za bicí soupravu usedla nová tvář v podobě Garghufa, který tak vystřídal Ahephaima. Ale zpět k hudbě samotné. V hudbě je použito několik efektů, které zajímavě doplňují celou mozaiku alba. Tyto efekty ovšem pro někoho můžou působit celkem dosti nestravitelně a zbytečně, jako útěchu můžu říci jen to, že se jich na desce příliš mnoho nenachází. Spíše opravdu jen tak lehce dobarvují atmosféru. Hlavním stěžejním prvkem alba zůstává dravost hudby. Její tempo se podobá vroucí krvi a navozuje atmosféru žhnoucího inferna. Jsou však i okamžiky, kdy žár o něco pohasne a posluchač má tak možnost si na chvíli oddychnout a více se zaposlouchat do případných melodií. Aby se tyto momenty lépe rozpoznali je nutné album poslechnout vícekrát. Ne, že by bylo náročné na poslech, ale jisté chvíle zkrátka vykrystalizují až po nějakém čase. 

 

Úvod do nové desky vytváří jakési intro, které celé album nenápadně pomalu rozjíždí. S druhou skladbou přichází první smršť vhodná pro mlácení hlavou v rytmu hudby. Třetí píseň se zdá býti obdobně laděná. Chvílemi však zvolňuje do středního šlapavějšího tempa. Čtvrtá Ornament Of Grace se stává jednou z nejlepších skladeb na celé desce. Má trochu řekněme orientálnější začátek s pomalejším tempem. Zhruba po jedné minutě své délky zrychli v tvrdý nátěr, který je střídán několika pestrými pasážemi. V pátém kousku dojde kolem druhé minuty k malému uvolnění. Dalším charakteristickým rysem tohoto songu jsou chorály nesoucí se v pomalé rychlosti. Šestka začíná pomalu, záhy se rozjíždí v o něco rychlejší běs. Jedná se opět o celkem pestrou, různorodou skladbu s různými kytarovými vyhrávkami. Po sedmé živější, údernější pecce a osmé neméně zběsilé a divoké střele přichází totální uvolnění. Devátá Ad Te Clamamvs Exsvles Morvua Liberi zasluhuje označení intermezzo. Ke slyšení se nabízí pouze podivné zvuky s mrazivou atmosférou. Následuje nejdelší a jedna z nejlepších písní na albu. Unconscious Minds je velmi pestrá skladba. Pomalu rozjíždí své black metalové útroby, aby pak mohla ve svém středním tempu rozsekat vše, co jí přijde do cesty. Těsně po čtvrté minutě nástroje takřka utichnou, slyšet je jen vyhrávání kytary a bicích. Po minutě a půl dlouhé odmlky skladba znovu nabírá na síle. Následuje povedené sólo. A teprve v čase šest minut třicet sekund se opět navrátí do dříve nastolených kolejí. Parádní záležitost. Závěr desky vytváří neméně povedená pecka Behemiron, která jistě zapříčiní u některých posluchačů nemalé mlácení hlavou, nebo chcete-li headbangers. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mold / 13.3.17 8:47

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky