Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Eskhaton - Omegalitheos

EskhatonOmegalitheos

Garmfrost18.9.2018
Zdroj: CD v jewel case / promo od vydavatele
Posloucháno na: mini věž
VERDIKT: Nový počin Eskhaton má schopnost zaujmout nejen pár bláznů na samém chvostu extrému. Svou šikovností a chytrostí dokázali australští démoni svůj výplach povznést z podzemního světa mezi to nejlepší, co metal nabízí.

Tvorbu australských řezníků Eskhaton jsem zaregistroval, už když vydali špinavý debut Nihilgoety. Zaujali mé poetické srdce pro absolutní protiklad vůči mému citu pro atmosférické vlnění. Ničivý výprask jsem přežil a s masochistickou chutí si ho dal znovu a pak zas. Po skvělé dvojce Worship Death, kde se pročistily vody a kapela rostla, jsem vyhlížel album třetí… Netroufal jsem si představovat, co očekávat. Trochu jsem se obával ztráty animálního zla a špinavé temnoty na úkor frajeření na své nástroje. Uf! Jak se mi ulevilo, když jsem si Omegalitheos pustil do sluchátek. Neztratili nic ze své zuřivosti, ani se nevrhli na technické kejkle. Nebo takhle, řekl bych, kluci svými schopnostmi předčí leckterého progresivního umělce, ale naštěstí milují své extrémní dílo natolik, že hlavní slovo má stále masakr.

 

Mohlo by se zdát, že si Eskhaton ukousli velký krajíc, když desku, která se s ničím nepáře, natáhli do čtrnácti kompozic v délce přesahující padesát minut. Nicméně je dobré dodat, že nejen že nuda nehrozí, ale každá minuta je narvána tolika nápady, že bude trvat delší čas, než se v chaosu, jež Eskhaton cloumá, vyznáte natolik, abyste mohli s čistým štítem říct, že jste desku plně obsáhli. Mně hodně pomohlo listování v bookletu, kde jsou texty doplněny skvělými obrázky. Ani louskání lyriky není prdel, vezmeme-li v potaz, že se často huláká v jazyce snad babylonském, nebo co to je za čertovinu.

 

omegalitheos

 

Album švihá v nejzběsilejších rychlostech. Zpomalení tempa se dočkáte čistě sporadicky. Mezi tremoly probleskují jako blesk s čistého nebe šílená sóla. Nebe asi ne, že. Hehe. Myslím si, že největší podíl na vyhlazovací nátuře Omegalitheos má bubeník Militiarkh, který jede jak čert. Obdivuhodná je jeho schopnost narvat i do největší palby tuny přechodů a stále nás znejišťovat změnami tempa. Pořád ovšem v hyperblastu. Zkraje jsem měl potíž s monotónním vrčením Invokocideho. Když se ale ponoříte do lyriky a hudby vůbec, vyzní jeho projev úplně jinak. Najednou slyšíte vrčení, sípění, zuřivost některých míst mi nahání hrůzu. Respektive, do celkové mozaiky Eskhaton sedí vokál naprosto dokonale.

 

 

Ultimátní řezničina je proložena rituálními kusy, které nemají tendenci chladit vášně, a už vůbec nehrají roli vaty. Právě, že díky nim dostávají zpívané kompozice možnost vzít posluchače na druhý břeh. Nehrozí únava nebo stagnace. Nevím, nakolik jsem schopný zhodnotit Omegalitheos po tak krátkém čase, neboť album fakt není jednoduché obsáhnout a říct - už vím všechno! Jedno je jisté: bezvýhradně se bavím. Nechci skončit recenzi fádním - Omegalitheos není pro každého, protože opravdu není. Ale tohle tvrzení je nic neříkající, zjednodušující a blbé. Nový počin Eskhaton má schopnost zaujmout nejen pár bláznů na samém chvostu extrému. Svou šikovností a chytrostí dokázali australští démoni svůj výplach povznést z podzemního světa mezi to nejlepší, co metal nabízí. Silná slova? Asi ano, ale čas ukáže, zda jsou moje slova pitomá stejně jako já, nebo jsem nekecal.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky