Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Evergrey - Glorious Collision

EvergreyGlorious Collision

Sarapis11.10.2011
Zdroj: mp3
Posloucháno na: PC, sluhátka AKG K44
VERDIKT: "Glorious Collision" je sbírka poklidně ubíhajících jednoduchých písniček, jejichž nenucený průběh se zrcadlí v mém nevzrušeném přijetí. Album si u mě své místo určitě najde, ale zařadím je po boku méně výrazného "Torn", jehož frekvence přehrávání u mě není tak vysoká jako u těch povedenějších desek.

Rok 2010 se do historie kapely zapsal jako revoluční. Dlouholetý cyklus nahrávání desek, koncertování a trávení času společně v jednom tourbusu dovedlo pětici členů z dosavadní sestavy kapely k radikálnímu řezu. Kytarista Henrik Danhage, bubeník Jonas Ekdahl a baskytarista Jari Kainulainen kapelu zhruba v půli roku dobrovolně opustili, frontman Tom Englund a klávesista Rikard Zander v tažení dobrovolně pokračují. Strach z přetrhání letitých přátelských vztahů v důsledku narůstající ponorky byl silnější než touha udržet sestavu pohromadě (a možná i oprávněný), a tak se line-up z větší části proměnil. V sestavě najednou figurují nová jména Marcus Jidell (ex-Royal Hunt), Johan Niemann (ex-Therion, Mind's Eye) a Hannes Van Dahl a Evergrey takřka bez přestávky jedou dál.

Výsledkem kooperace nových hudebníků se stávajícími je letošní album "Glorious Collision", jehož název je takovým epitafem událostí léta uplynulého roku. Podíl neokoukané trojice muzikantů je pak pouze instrumentální, protože veškerý materiál pochází z pera "pozůstalé dvojice" Englunda a Zandera. Kdo byl tedy přesvědčen, že nová deska bude znít trochu jinak, jeho očekávání se nenaplnila. Je to dobře, nebo špatně?

Toť otázka, na kterou odpověď sice mám, ale ta je pouze moje vlastní a je mi jasné, že názory se různí. Evergrey měli jedinečnou šanci překvapit své obecenstvo a oživit svoji v posledních letech diskutabilní příslušnost do progresivního klanu. Tato příležitost však zůstala nevyužita a uvedené skladatelské duo si udělalo vše po svém. Nenamítal bych ničehož nic, kdyby se chlapům podařilo složit silné skladby, jaké jsou v nevídané koncentraci na parádních albech "In Search of Truth" a "Recreation Day", s přimhouřeným okem i na "The Inner Circle". Jenže...

 

Oslňujících momentů je na "Glorious Collision" poměrně málo. Třeba takových chvil, jako je například houpavý riff uprostřed "To Fit the Mold", který má v závěru skladby fikanou vychytávku v podobě alternativního podkladu, je na albu poskrovnu jako odpracovaných přesčasů řeckého opraváře aut. Přičemž desku jako celek nemohu označit jako špatnou nebo nudnou. Vezmu-li to od začátku, tak první dva songy "Leave It Behind Us" a "You" zní nadějně, mají chytlavé refrény a jsou jednoduše zapamatovatelné. Po nich následující singlovka "Wrong" je trochu odvar dobrých evrgrejáckých pomaláčů (viz klip), ale ještě se to dá zvládnout. Další položka "Frozen" má sice majestátní sborový refrén a a poměrně svižné tempo, ale už tomu začíná něco chybět. "To Fit the Mold" jsem už chválil a k ní bych připojil ještě předcházející "Restoring the Loss", která rovněž nabízí něco navíc, než jen zapamatovatelný refrén. Větší problém s dosažením mety nadprůměrnosti v kontextu tvorby Evergrey mají následující "Out of Reach" a "The Phantom Letters" a to by se dalo v bledším odstínu šedé říct i o dvou závěrečných položkách alba.

 


Před sebou máme tedy materiál, který v žádném případě nepadá do propastí podprůměru a nudy, ale který zároveň až na pár světlých výjimek nevyčnívá. Osobně mi chybí propracovanější struktura skladeb, která na nejlepších albech kapely tvořila pevnou podpěru a zároveň protipól patetickému projevu vokalisty. V této formě mi už místy jeho zpěv začíná lézt na nervy, ale naštěstí zatím zdolává teprve podhůří mých poddajných uzlíčků. Skladbám by prospělo přidat na razanci, kytarám více práce a někde zvýšit tempo, aby to nebylo pořád takové střednětempé. Třeba to na další desce dodají noví členové, ačkoli nelze očekávat, že Tom s Rikardem jim předají notový zápisník zcela nepopsaný.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wagi / 9.7.23 18:16

Nastal čas se posunout, vývoj....... to jsou takový fráze, že bych někoho nakopal do prdky :)) V podstatě tady máme novou kapelu od doby Withering Illusions and Desolation až po Only the Wind Remembers... Samotnej To Lay like Old Ashes byl už odklon :D každopádně mám rád jejich první alba, ten zbytek už neee at jsem se na comeback těšil, to album jsem slyšel párkrát a hotovo..... Poslouchám kapely protože se mi líbí - po 25 letech jsem došel k názoru že progres je leda k nasrání :D když to hrajou dobře at si to valej - pokud chcete progress a na každým albu poslouchat jinou skupinu najděte si víc různejch žánrů či skupin..... Tohle honění progresu je zhovadilost a důkazem je samotnej fakt, že většina skupin a kapel na scéně a TOPEk v rámci žánrů jsou držáci a jedou si to svoje oproti těmhle hipster recenzentům, kteří si pořád honěj ten svůj progress a vývoj.... To prostě není o tom udělat 20x různejch alb pod 1 skupinou na to jsou vedlejší projekty, jiné skupiny, solovka a většina rozumných umělců to naštěstí chápe.... Tenhle comaback nemá v rámci stylu ani jmnéna význam a to říkám jako člověk, co miloval a miluje Withering Illusions and Desolation a i když jsme zjistili, že původní CDR verze co se stahovala v ČR má takovej zahulenej feeling protože byla z kazety a originální cd je mnohem čistčí :D

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky