Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Excelsior  / Love Machine - O Horizon / Mirrors & Money (EP)

Excelsior / Love MachineO Horizon / Mirrors & Money (EP)

Jirka D.17.12.2019
Zdroj: CD-R v pošetce / CD v paperpacku (# UNIQ237) // promo od agentury Crative Eclipse PR
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82 // PC / Beyerdynamic DT 770 PRO 250 ohm
VERDIKT: Dvoj-recenze vymetající prach ze dna šuplíku.

Dnešní dvoj-recenze spadá do kategorie úklidu před koncem roku, kdy se snažíte vyčistit svědomíčko od všech restů a zbytků, na které se během roku nedostalo a se kterými už se nechcete zaobírat v roce s novým letopočtem. Obě dnešní nahrávky vyšly v podstatě nedávno (říjen a listopad 2019), obě se snaží nehrát nic tuctového a spíš navodit dojem umělečtějšího (Excelsior), anebo alternativnějšího (Love Machine) směřování. A oběma se to shodně nedaří.

 

// Excelsior - O Horizon

Excelsior - O Horizon CDO tomhle projektu by šlo psát jako o jednomužném, kdyby za vším nestála jedna žena jménem Anja Tietze Lahrmann původem z Dánska. A ženský ekvivalent pro tuhle situaci jsem v češtině nenašel. Tahle Anja se dříve angažovala v kapele Ice Cream Cathedral, která byla vydavatelsky aktivní mezi roky 2011 až 2014, ale od té doby jí nevyšlo nic. Možná proto sólová dráha, možná proto nové jméno a zase trochu jiný pohled na pop, který se snaží utéct z lopaty jednoduchých závěrů a muziky pro masy. Tím debutní deska O Horizon není ani náhodou.

 

Na druhou stranu zřejmá snaha o umělečtější dojem pro mě není zárukou toho, že s desku budu chtít trávit líbánky, protože jednak to ani zdaleka není můj šálek čaje, a druhak pokud už si chci dopřát něco trochu náročného, co zavání mixem popu, elektroniky, alternativy a nevím čeho ještě, sáhnu po Björk. Tím tyhle dvě holky nijak nesrovnávám, říkám tím jen to, že můj zájem o podobnou hudbu je naprosto okrajový a pokud už na ni dostanu chuť, mám své favorit(k)y a těch se držím.

 

V materiálech, které dorazily společně s albem, se píše, že O Horizon je hypermoderní směs avantgardního zvuku a formálních experimentů. Pop, barokní a renezanční hudba tematicky propojená s lidskou snahou držet krok s neustále se zrychlujícím světem. Pokud se v tom vyznáte, směle do ukázky a třeba do celé desky, která mně osobně místy přijde stravitelná (to když Anja prostě zpívá a nic dalšího nevymýšlí), ale většinou naprosto otravná. To když se hraje závod o nejprotivnější zvuk, s nimiž autorka ráda zanáší prostor, protože přece umění - zkuste Wandering Womb jako příklad.

 

Excelsior band

 

Velmi často mi album přijde jako taková forma dadaismu, kdy na začátku nebylo slovo, ale ani žádná myšlenka, a až v průběhu se dílem nějaké potměšilé náhody vše začalo formovat do něčeho, co sice nějak dopadlo, ale kdyby se to nahrávalo ve středu místo v úterý, mohlo to dopadnout úplně jinak. Děkuji pěkně, stačilo.

 

10 %

 

 


 

// Love Machine - Mirrors & Money (EP)

Love Machine - Mirrors & Money CDTahle kapela nezačala dobře. První pohled většinou patří obálce a tato barevná šílenost mi přijde jako zločin proti lidskosti a ještě o dost tragičtější než obálky Už jsme doma od Martina Velíška (ne, opravdu nepatřím k obdivovatelům jeho malířského umění). Druhý pohled na promo fotky kapely (to jen abych věděl, s kým mám tu čest) a začínám mít pocit, že jde do tuhého. Ostatně posuďte sami. No a v neposlední řadě název - ještě víc neoriginální pitomost byste hledali docela těžko.

 

Hudebně naštěstí není jejich aktuální EP natolik tragické, jak by se mohlo čekat z obrazové předehry, nicméně tak nějak tajně doufám, že je v tom schováno hodně hudební nadsázky, sofistikovaného humoru a sebeironie, protože pokud by to někdo myslel smrtelně vážně, bylo by to na diagnózu. Love Machine balancují mezi otravným pop-rockem, který si v domácích podmínkách spojuju se Support Lesbiens nebo Ready Kirken, a takovou zvláštní rockovou koláží, která mi evokuje Franka Zappu. Tedy hodně vzdáleně, ale například vytažení docela úchylného vokálu mi v tom možná trošku dává zapravdu (zkuste titulní Mirrors & Money).

 

Když už jsem u Excelsior citoval promo materiály, nedá mi to a vsunu pro pobavení i sem krátkou promotérskou sentenci, která odráží to, že prý oproti dřívějšímu psychedelickému zvuku je novinka Love Machine mnohem víc komplexní a moderní. Snad kvůli využití dechové sekce (Birdy Buddy) nebo nevím kvůli čemu, protože jinak mi to přijde docela garáž a lehká dekadence, jež nemá s modernou společného prakticky nic. Psychedelický rock uvedený v nejrůznějších profilech prosím taky moc nečekejte, tedy pokud o něm máte aspoň přibližně představu.

 

Love Machine band

 

Což nevadí, nehrajeme si se slovíčky a evidentními hloupostmi, zajímá nás hudba. A ta, pokud se budeme bavit v rovině hudebního humoru a nadsázky, není úplně mimo, pokud zrovna máte na podobný humor čas a chuť. Vážně se taková nahrávka ale brát nedá, to po mě nechtějte, na to mám svého Zappu a s ním už nepotřebuju nic dalšího.

 

25 %

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky