Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Fallujah - Undying Light

FallujahUndying Light

Sorgh8.4.2019
Zdroj: mp3
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Technicky vycizelovaná a možná někdy trošku neosobní se může zdát hudba Fallujah. U čerstvé novinky Undying Light si můžeme pozměnit nebo zachovat svůj názor.

Fallujah nejsou kapela pro většinu, aspoň si to myslím. Pro oldschoolovou máničku to bude asi příliš progresivní, vycizelované a čisté. Ale na druhé straně bude spousta těch, kteří tuhle složitou záležitost zbaští i s mastným papírem. A vsadím se, že nejsem jediný, kdo se na jejich nové album těšil. Jsou mladí, jejich makovice jim valí na plný plyn, a tak je třeba je dojit, co to dá. A zatím máme štěstí. Plodí desku za deskou v příjemném rytmu tří až čtyř let, což je tak akorát na strávení té staré, což je vždycky záhul a zároveň se můžu pomalu těšit na novou.  

 

Ta letošní nese název Undying Light a je spíchnuta v tomtéž moderním stylu, který Fallujah přijali za svůj na skvělém druhém albu The Flesh Prevails. Hezký kus cesty od neučesaného debutu, který měl své osobní kouzlo, ale kapela z něj okamžitě vyrostla. Od druhého alba se stali někým jiným, určitou celebritou. Nervní, ale kompozičně promyšlený materiál se stal vítaným artiklem na poli technického deathcoru, který by i v instrumentální formě dýchal na záda čela pelotonu. V záři "nehasnoucího světla" se dá ztratit hlava stejně snadno jako v blikání stroboskopů diskotéky v sousedství. Během prvních sezení s pachatelem mi připadá, že nedokážu odhadnout vývoj na dva kroky dopředu, motivy se střídají jako na běžícím páse a mění směr. Je to složitá kompozice kdy je člověk rád, že se vrátí tam, kde s poslechem začínal.


Během cesty nás čekají vpravdě dobrodružné zážitky. Kytarové preludování mění rytmus podle nám neznámých pravidel, melodické výlevy oscilují mezi líbivými sóly a těžko pochopitelnými experimenty, které rezonují v domnělém prostoru studia. Složité pasáže střídají místa, ve kterých se prosazují sporadické monotónní plochy svázané několika málo riffy, které tlačí vpřed dunivé údery dělostřelectva. Ani to nejde obvinit z pohodlnosti, protože tvoří hru a hlavně se snaží nestát na místě, kde by ho čekala jistá smrt. 

 

Z alba čiší moderna, savem čištěné zvuky, prodloužená echa a další finesy. Je to nahrávka, která jde ruku v ruce s moderní dobou a jejími vymoženostmi. Proto může působit drobátko neosobně a nadřazeně nad upachtěnou realitu. Což si milovníci přísné hygieny určitě užijí a ti ostatní se po krátkém seznámení vrátí zpátky do stoky. Jediné, co bych albu vytknul, je stereotypní vokál. U této hudby bych přivítal větší variabilitu, aby se hlas mohl vyparádit stejně jako muzika.

 

Shrnuto a podtrženo, album Undying Light mě nepřekvapilo, a to berte jako plus. Je silné, vymazlené a přináší přesně to, co by od něj člověk mohl chtít. Zatím ho mám z diskografie Fallujah asi nejradši.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky