Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Fishartcollection - Pretlak (EP)

FishartcollectionPretlak (EP)

Jirka D.16.2.2016
Zdroj: CD v plechové krabičce // promo od Wes Booking
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Fishartcollection pro mě byli výzvou už se svým prvním albem a to druhé na tom nemění nic - na jedné straně konečně kapela, která si dělá věci po svém a svobodně, na straně druhé osobitý hudební humor, do něhož není snadné proniknout.

Debutní placku slovenských FAC jsem kousal ztuha hlavně kvůli zvuku, který byl v duchu doby udělán spíš jako tortura než jako zvuk a přiznávám zcela upřímně, že od té doby jsem desku In Oil neslyšel. Druhý zářez diskografie hraje o malý kousek přístupněji, i když k ideálu má stále dost daleko. Hraje taky kratší dobu - FAC dali dohromady pětici skladeb, sedmnáct minut a pod názvem Pretlak vše expedují do světa.

 

Za zmínku určitě stojí samotné provedení edice na kompaktu, protože jde o řešení netradiční a svým způsobem zajímavé - plechová krabička s výtečnou grafikou (stejně vydali svou desku Crematory Country v roce 2007 Status Praesents) a info-stránka A4 poskládaná ve stylu čehosi jako origami, kterého se trochu bojím dotknout, abych ho nezničil. Fajn.

 

Hudba na disku obsažená je jedním slovem svérázná - posazená někde mezi hardcore a crossover, záměrně antihitová, založená na disharmonii, nejednoznačné rytmice. Stejně tak bych se odvážil tvrdit, že i zábavná a odrážející její autory, kteří tu muziku a hlavně sami sebe neberou smrtelně vážně. Taky fajn.

 

Celkový dojem z desky může na první pohled připomínat trochu zmatenou koláž. Na albu vedle sebe fungují pasáže (nejspíš záměrně) posluchačsky nevstřícné a disharmonické, zastřešené jakoby zaškrceným a nařvaným vokálem (který mi moc nesedí), a pasáže oddechové, s funky feelingem a příjemně vedenou baskytarou. Místy se vše prolíná, nepravidelně zklidňuje i zrychluje, rytmicky pohupuje i překotně cválá vpřed. Tak trochu The Dillinger Escape Plan? Možná jo... Aby toho nebylo málo, nad tím vším se vznáší zvuk foukací harmoniky, který dává výslednému projevu zase jiný nádech a jinou, až rozvernou atmosféru.

 

Kde je problém? Nedokážu to asi přesně definovat, ale jednoduše bych řekl, že poslech FAC ve mě nic nezanechává. Přesné? Technicky na výši? Zároveň zábavné? Skladatelsky v pohodě? Všechno ano. Dvakrát ano! Přesto u mě bez odezvy. Nemám nic proti podivnostem a humoru v hudbě, miluju Mr. Bungle. Objektivně řečeno jsou Fishartcollection výborní, ale kdesi uvnitř jim přesto nerozumím.  

 

FAC CD


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Garmfrost / 24.3.15 7:44

Souhlasím se skoro vším, jen ne, že Vertebrae bylo na zenitu. Právě tam ukázali progresivní sílu možná nejvíc. Isa je Isa, ale na Vertebrae roztáhli křídla asi nejvíc. Pak už nic. Axioma i RIITIIR jsou díla slaboučká jako pápěří. Ovšem novinka je oříšek. Jakkoliv byl předchůdce fádní, tak zde jsou nápady na rozdávání. Ani Grutle nezní tak přiškrceně jako dřív. Ale první poslech nic moc neřekne. Přiznám se, že když jsem si CD donesl domů a poslechl je, byl jsem pěkně znuděnej. To až s dalšími a dalšími jsem podléhal... a říkal si - konečně opět natočili Enslaved parádní fošnu. Jen poznámka k bookletu - nic moc. Zde se nic nezměnilo.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky