Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Five Seconds To Leave / Esazlesa - split

Five Seconds To Leave / Esazlesasplit

Jirka D.21.11.2012
Zdroj: čirý 12" vinyl, promo
Posloucháno na: Ortofon 2M RED / ProJect XPression III / ProJect Phono Box SE II pre-amp / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Zajímavá deska tenhle dvanáctipalec. Spojení dvou kapel, pěti vydavatelů a německého vinylového know-how připomíná spolupráci všech živlů undergroundu s cílem vytvořit dílo unikátní a osobité. Jakkoliv by na první pohled mohlo jít o propojení spíše komplikované a složité, výsledek udivuje svou jednoduchostí a přirozeností.

Blízkost obou kapel není patrná na první pohled, na povrchu se jejich hudební směřování ubírá svými osobitými cestami a pokud budeme hledat vzájemné paralely, musíme jít do hloubky, ptát se na motivy, inspirace, smysl jejich sdělení, který může každý cítit mírně odlišně, přesto bychom se měli blížit ke stejnému jádru. Hudba Esazlesa i FStL je odrazem dnešního světa, odrazem silně procítěným, prožitým, upřímným a emočně hlubokým. Obě kapely se inspirují v každodenním bytí, ve svém pohledu na  aktuální dění, jenž – každá svým způsobem – proměňují do své tvorby a předkládají těm, kteří se nebojí hledat svébytnou muziku.

 

Stranu se záznamem čtyř skladeb Esazlesa si většinou pouštím jako první a ve světle výše napsaného jde o čistou reakci na dnešní svět a dění v něm; můj pocit. Ať už si poslechneme předchozí tvorbu kapely (10“ EP Vyhlídky a konce – 2010, 7“ SP Chtěl bych vidět svět dětskýma očima – 2011) a nebo se omezíme pouze na dnes recenzovaný materiál, vždy se nám dostane zvláštní kombinace revolty, sklíčenosti a naděje, která zavání HC / emo, inteligencí a intelektuálstvím. Při poslechu si vždy vzpomenu na At The Drive-In, jejich energie jakoby byla přítomna i zde, jen je instrumentálně i vokálně zamyšlenější a vzhledem k užití mateřštiny i jednodušeji čitelná. Jednoduše řečeno, produkce Esazlesa vás nenechá v klidu a ať už bude vaše reakce vypnutí přehrávače, nebo chvíle přemýšlení o tom, kdo jsme a kam kráčíme, poslech této strany desky ve vás něco zanechá a to je v dnešní době vzácný atribut.

 

Instrumentalisté Five Seconds To Leave na to jdou z opačné strany a namísto ostře kritických slov kreslí vlastní prostory, do nichž proniknout je práce výrazně složitější. Cesta je to více méně shodná s jejich 12“ prvotinou SoundScapeLandTracks (2011). Pokud by snad někdo čekal typickou post rockovou partu, ke kterým jsou kluci občas bůhvíproč řazeni a kterých se v poslední době vyrojilo nemálo, bude zasažen jiným proudem energie a snad i mile překvapen. Nikterak skrývanému neklidu, obsaženému v jejich třech delších kompozicích, napomáhá i záměrně pošramocený zvuk, syrový a ostrý, až to škrábe a drásá, a nejednomu nepřipravenému hi-fistovi může způsobit lehkou depresi. Zvuková (ne)kvalita je pro obě kapely společná, je záměrná a pokud si připomeneme, po jakých cestách tentokrát kráčíme, pochopíme a přijmeme. FStL jsou prostě živoucí a živelní, naživo výborní a ve vinylových drážkách už začínají být taky jako doma.

 

12“ průhledný vinyl lehčí váhové kategorie je ukryt v jednoduchém obalu, jehož grafické zpracování chválím, stejně jako uvnitř vložený list obsahující všechny potřebné informace a dokonce i download klíč pro ty, kteří by zatoužili si legálně stáhnout mp3 verzi nahrávky a vyrazit s ní na cesty. Snad není třeba dodávat víc, jedno ze splitek, jenž si zaslouží vaši pozornost.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Ruadek / 22.11.19 9:04

Každá kapela, především jednička na poli prog metalu, se musí posouvat. A po čase přijde doba na velký posun. Leprous ten posun načasovali na rok 2019 a bylo jasné, že už tak dost "mimostylová kapela" bude muset jít hodně dál. Pitfalls je odvážný počin, klobouk dolů. A je v něm skrytá jedna z nejlepších skladeb jejich historie (bezmálna 12-ti minutový nátřesk The Sky Is Red, který je takovým návratem ke starším deskám). Vadí mi dvě věci. Deska ale zní jednak jako sólovka Einara a druhak je zoufalá škoda nevyužít rytmiku, jakou kapela disponuje. Je tam toho málo, Kolstad využit jen částečně, což je fakt škoda. Ale v rámci posunu to asi dává smysl. Kapela chtěla odvážnou desku na hranici experimentálního popu a má ji. Počítám, že tohle bude hodně dlouho deska, o které se bude dost mluvit. A za mne neuvěřitelný pěvecký výkon, který pokud někomu barvou hlasu vadí, je to jeho škoda. Dojmy z mé strany víceméně pozitivní, deska mi dává podstatně víc než minulá Malina. Jako by se právě na Malině zastavil vývoj, zde se kapela konečně dostala o hodně dál a já fakt konzerva nejsem (a nikdy nebudu), takže kvituji s nadšením. Ve výsledku výrazná deska výrazných umělců, která je na hodně poslechů, je v tom hodně. Konzervativní posluchač ale nepobere tento vývoj, čemuž na druhou stranu rozumím. 80%

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky