Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Flagellant / Orcivus - Flagellant / Orcivus (split)

Flagellant / OrcivusFlagellant / Orcivus (split)

Garmfrost29.10.2019
Zdroj: mp3 / promo od vydavele
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Společné album si Flagellant a Orcivus se poslouchá velice příjemně. Flagellant sází na čistotu hřmoucího blacku a Orcivus na zlou atmosféru a svižnější tempo.

Ve Švédsku to žije! V této zemi se dobré muzice odjakživa daří. Ať už popové nebo rockové. Hloupostí je samozřejmě plno všude, ani Švédsko není výjimkou. Nicméně, možná je něco dobrého v místní vodě, a tak se tamní muzikanti rodí talentovaní a s velkou vášní pro metalovou muziku všech chutí. Další a další generace přináší metalovému stylu obohacení, živí svojí vášní oheň a přenáší jej generacím dalším. Tady metalový styl nestárne a nedrží jeho otěže pouze šedivějící a plešatící ikony. Mezi mladé interprety lze ještě s přivřením oka zařadit i dvojici Flagellant a Orcivus, kteří letos spojili své síly a nahráli zajímavé, bezejmenné split album.

 

Flagellant stejně jako Orcivus brázdí scénu cca dvanáct let a obě kapely mají na kontě vyjma splitek dvě dlouhohrající alba. Jak Flagellant, tak i Orcivus se po těchto dvou nahrávkách odmlčeli na delší dobu a postupně najíždí krátkometrážními formáty. Nutno přiznat, že obsahově jsou jejich příspěvky velmi zajímavé. Více asi řeknou dlouhohrající desky, nicméně aktuální splitko stojí za přestřel.

 

Je mi jasné, že se někomu při vyslovení výrazu současná blacková scéna, moderní black… obrátí kufr a představí si fousaté mladíky, post/móresy, nebo technické zběsilosti… Nic podobného nečekejte v případě Flagellant ani Orcivus. Stejně jako před časem obohatili starý styl krajané Watain, Ondskapt nebo Valkyrja, můžou být příjemným zpestřením právě Flagellant a Orcivus. Jména slavnějších kolegů jsem nezmínil jen tak z plezíru. Je znát, že zejména Watain byli hnacím pohonem v počátcích Flagellant a Valkyrja s Ondskapt hráli svoji roli u Orcivus.

 

Společné album si kapely rozdělily na půl. Každá přispěla čtveřicí skladeb. Flagellant sází na čistotu black metalu. Nemají rádi disonanci nebo blasfemický bordel. Skladby jsou unášeny poctivým řemeslem a pečlivou stavbou. Vůdčí je riffing a temná atmosféra. Kytaristé se nebojí heavy či thrashových vyhrávek, basa drhne jak rašple. Hlavní slovo si nebere ani tak frontman sípavým hlasem, jako výborný bubeník, který mocným úderem udává tempo a rozvíjí pestrost rytmů strunných nástrojů. Nejsilnější se jeví třetí The Fires Are Lit s neskutečným ústředním riffem a podmanivou aurou v počátku sloky.

 

 

Orcivus jsou těmi éteričtějšími z dvojice. Zdánlivě se příliš od Flagellant neliší, přece jen hrají stejný styl, jedná se o vrstevníky a evidentně mají obdobné inspirační zdroje. Jejich black je zlejší, možná krapet originálnější, méně heavy a už vůbec ne thrash. Orcivus mají potenciál posluchače zaujmout a vyhodit jej z rovnováhy více než jejich kolegové. Tempo skladeb mají podstatně svižnější, i zvuk je důraznější. Kytarovými efekty obohacené skladby mají charakter rituálního kultu. Vše je ovšem o ústřední dvojici, všeumělci Perditorovi a hlasovém diktátorovi, skřípějícímu démonu Mortiferovi. Obě složky spolu krásně souzní. Užívám si valivé krásy závěrečné Tattered Beliefs s jejími akustickými vyhrávkami uprostřed hlomozících elektrických kytar.

 

Split album Flagellant s Orcivus byl výborný nápad, ať už napadl kohokoliv. Oba spolky jím chtějí posluchačstvu říct, že jsou stále zde a že mají pořád co říct. Netrpělivě čekám, kdy se objeví informace o připravovaných dlouhohrajících deskách. Pak se ukáže…


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky