Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Flesh of the Stars - Mercy

Flesh of the StarsMercy

Victimer19.12.2019
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Soucitně dřevní, archaičtí i melodicky vroucní jsou pánové spouštějící se k nám na Zem po střívkách Hvězd. Jdou vstříc světlu, nikoliv temnotě.

Brutálně milý název kapely jsem si odšpuntoval v mozku už někdy před lety, ale dá se říci, že jsme si do oka moc nepadli. Nepamatuji si souvislosti, ani konkrétní období, ale bráno z dnešního pohledu tomu vůbec nerozumím. Minimálně debut Hide je totiž naprosto skvělá záležitost. Nechme ale spát co bylo a pojďme si povědět co bude. Věc se má tak, že Flesh Of The Stars jsou velmi aktivní kapelou. Pátý rok existence, čtyři alba na kontě. Z toho se dá čerpat. Flesh Of The Stars vnímám jako americkou odpověď na ostrovní (dnes už kult) Warning a jejich následovníky 40 Watt Sun. Tedy odpověď, která se postupem let hezky a přirozeně vyprofilovala. Samotné začátky bych viděl víc ve stoner doomové komunitě a se svící zavěšenou proklatě nízko. V duchu Sleep nebo Electric Wizard.


Dnes je projev kapely o poznání prosvětlenější. Pokud zůstaneme ještě chvilku v UK u zmiňovaných melodicko doomových kapel, musíme zmínit osobu Patricka Walkera, jenž obě poctil svým autorstvím. Svého času jsem opravdu soustředěně bifloval konečnou tvář alba Watching from a Distance (Warning) a poté obě desky 40 Watt Sun. Flesh Of The Stars využívají podobných prostředků. Ano, je to doom, ale k bratříčkovi Smrťákovi se s odmítavým díky nepřiblížíme. Ani k různým obskurnostem a podivným elementům posbíraným z cizích planet.


Zůstaneme klidně a pokorně sedět zadkem na zemi. Zůstaneme u podstaty dřevního doomu, jen u něj a jeho melodické polohy. A samozřejmě čistého vokálu a celkově skromnějšího vybavení. Košatosti a noblesních doprovodných prvků celkově není třeba. Je v tom kousek stoneru a starého metalu, takový mix a jen pár klapek navíc. Těch věrných komorní atmosféře. Důraz je kladen na minimální provedení, na dřevnost a riffy plazící se mezi fošnami starých palet. Když to srovnám s debutem Hide, výrazové prostředky jsou pořád stejné, ale změnilo se prostředí, ve kterém jsou využívány. Ta tam je temná minulost a až okultní atmosféra. Pryč jsou sklepy a spoře doutnající plamen v rukou kapucína.

 


Dnes je v tom víc světla. Zemité a jednoduché struktuře skladeb navzdory. Flesh Of The Stars hrají v podstatě takový hodný doom pro pokročilé kameníky, kterým bylo trapné zůstat na hřbitovech a dívat se do rána na horory. Je to doomový minimalismus v přímém přenosu, detailní rozbor skromně vybavené cesty na věčnost. To vokály jsou o poznání propracovanější. Dává se důraz na sbory, kdy si někdy připadám jak na neplánovaném setkání doomových křesťanů uprostřed lesů. Ačkoliv bych se této neplánované události účastnil jen nerad, ty zpěvy zkrátka mají až zbožný charakter. Nedá se svítit, nebo vlastně dá...


Album tvoří nekonečná úvodní skladba a další čtyři kousky, co do stopáže o poznání umírněnější. Ve Wisteria zazní ženský vokál, jinak se songy moc nevyčleňují a klidně si vystačí s tím málem, které je v případě Flesh Of The Stars stavěno do roviny solidního prožitku. To je bez debat. Album Mercy je klidná plavba, během níž se nedočkáme bouře, ale hledíme si krásy detailů. Zkuste třeba skřípavý úvod Burial, pro mě vrchol desky. Ten zvuk mě strašně baví. Celá ta skladba je krásný vzorek přízemně doom rockového minimalismu. Vemte si ty klávesy. Jako by tam skoro nebyly, ale přesto jsou cítit a krásně celý song dokreslují. Decentně povyšují. Takže doom on, a pilné studium!


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky