Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Fractal Generator - Macrocosmos

Fractal GeneratorMacrocosmos

Garmfrost5.3.2021
Zdroj: mp3 (320kbps)
Posloucháno na: všem a všude
VERDIKT: Album je nejpevnější v brutálních riffech a jejich dominantou je už zmíněná energie. V místech, kdy se kapela odváže a experimentuje, cítím hranice, které by bylo dobré překonat a pustit se do nic bezhlavě. Bez rozumu. Zbavit se jich, je styl Fractal Generator geniální.

Původně jsem chtěl nové album kanadských Fractal Generator Macrocosmos jen tak ze zvědavosti ochutnat a jít dál. Nevěnovat se mu nijak zvlášť. Nakonec si moji pozornost tohle nevšední dílo získalo celou a já s úžasem mlsám každý tón a s každým poslechem zírám, co všechno jsem minule neslyšel.

 

Fractal Generator si vystačí v pouhé trojici s tím, že nástrojové obsazení na Macrocosmos je tuze bohaté. Nástroje často proženou zajímavými mašinkami, proto zní občas docela zvláštně. Album těmito nástroji pouze získalo. Kdo by čekal experimenty, dostane je. Kdo by čekal atmosféru, má ji. Každopádně prvotní a dominantní podstatou alba je energie, surovost a zběsilé tempo. Ve druhé řadě je pak dobré zmínit prvotřídní muzikantské výkony. Ty jsou doslova mňamózní. Rád bych jmenoval jednotlivé hráče, sice svá jména netají, ale v této kapele vystupují pod kódy. Takže zůstaňme u toho, že je budu jmenovat pouze podle nástrojů. Řekl bych, že nejvýraznější přínos pro kapelu může mít zpívající kytarista, který v minulosti hrál také na basu, bicí, klávesy nebo cello. Ale podobnými úvahami bych se za jednou zasekl a zadruhé bych sebral uznání rytmické sekci, která je sakra dobrá.

 

Death metal je v rukou Fractal Generator nejednoznačný. Často je hodně blackmetalově krutý a ještě častěji grindově uhání a dovádí. Nálada nahrávky je bestiální, ale rozhodně ne ortodoxní. Pánové jsou evidentně plni nadhledu, a ten do desky rvou horem spodem. Nechci říct, že se budete u poslechu chechtat. Deska není srandovní. Je extrémní, ale je svým způsobem ležérní. Tím, že má kapela zmáknutou hru na jedničku, nesvazují se žádnými limity a jedou jak parní válec.

 

S přívalu nápadů a zběsilých změn se jednomu může zatočit hlava. Měl jsem problém desku na poprvé obsáhnout. Podivné melodie a divoká dynamika skladbám sluší. Občasné symfonické vstupy nepůsobí rušivě, ale do pečlivě poskládané mozaiky padnou. Výborný zvuk a hráčská frajeřina podrobnému vstřebání Macrocosmu můžou být slušnou pomocí.

 

 

Je libo přirovnání? Moc mě nenapadá, co jmenovat. Možná přece. Zkuste si vedle sebe posadit Ulcerate, Septicflesh, The Black Dahlia Murder nebo já nevím – Gorguts. Fractal Generator se nepodobá ani jedné veličině, ale dobrému guláši z nich možná ano. Ne, podobné uvažování je bezpředmětné. Fractal Generator si hledají svoje místo a kupodivu se jim to i daří. Výše zmíněných veličin zatím Fractal Generator na Macrocosmos zatím nedosahují, ale slušně našlápnuto kluci bezesporu už dávno mají. Album je nejpevnější v brutálních riffech a jejich dominantou je už zmíněná energie. V místech, kdy se kapela odváže a experimentuje, cítím hranice, které by bylo dobré překonat a pustit se do nic bezhlavě. Bez rozumu. Zbavit se jich, je styl Fractal Generator geniální. Uvidíme. Třeba příště.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

David / 19.8.22 12:12

Dovolím si komentář týkající se především zvukové podoby nahrávky, respektive mého osobního pocitu ní. Když už Radek zmínil návratové album Tool, shodou okolností jsem si před několika dny pořídil jeho vinylovou edici https://www.discogs.com/release/24071501-Tool-Fear-Inoculum a během jednoho večera ji protočil v těsném závěsu za deskou C/C https://www.discogs.com/release/23675435-Porcupine-Tree-Closure-Continuation Není žádným tajemstvím, že alba Tool, i přes veškerý skladatelský um a instrumentální mistrovství autorů, zrovna nedisponují bůhvíjak oslnivou zvukovou kvalitou, což je ve stínu ohromného balíku peněz, které za produkcí takového Fear Innoculum stojí, minimálně s podivem, nicméně v porovnání s drtivou většinou současné produkce, řekněme „progresivního“ rocku/metalu, se stále jedná o velmi pěkný a vcelku bez problémů poslouchatelný nadprůměr… přímé srovnání s novinkou PT ale naplno odhaluje nedostatky, které desku Tool degradují kamsi na úroveň Potěmkinovy vesnice. Velmi limitovaná dynamika, detaily topící se kdesi hluboko uvnitř zvukové masy, omezená šířka i hloubka scény… Oproti tomu C/C zní jako polité elixírem života. Tepající, volně dýchající, plné drobných laskomin, které je radost s každým dalším poslechem postupně rozkrývat a vyzobávat jako ty nejlepší kousky z babiččiny bonboniéry. Přesně, jak napsal Jirka… „Porcupine Tree a samozřejmě Steven Wilson jsou v tomto hledu hrozně moc napřed, daleko před zbytkem scény.“

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Boris Renner / 14.10.21 17:50odpovědět

Jsem nadšen! :-)

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky