Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Za novým jménem Fuath stojí hrdý samotář Andy Marshall. Přesně ten, který rozkročen na horském masívu shlížel do hlubokých údolí Skotské vysočiny a protínal je starým dědictvím domoviny do té chvíle, než si s projektem Àrsaidh řekl dost a začal vystupovat pod názvem Saor. Recenzi naleznete i na našich stránkách (zkuste to třeba zde). Rozdíl je v tom, že společně s Fuath se oprostíme od folkového doprovodu a necháme se unášet pouze vichrem black metalové atmosféry. Uprostřed lesa, pod tíhou sněhu, nebo alespoň chladných dní, kterým velí plískanice a nečas.

Budete-li hledat styčné body a vzájemné podobnosti s jinými kapelami, zkuste se zaměřit na jména Winterfylleth, Wodensthrone, nebo třeba také Wolves in the Throne Room a nebál bych se ani probudit ducha starých dobrých Burzum. Andy Marshall se v tomto směru nadýchal studeného vzduchu a hlavou mu prolétla myšlenka na založení ryze zimního království, kde je osudem člověka vlastní samota pod hustě obsypanou oblohou, ze které svítí hvězdy do tmy noci a prosvětlují tak mýtinu lesa, kde si člověk hoví ve svém světě chladné fantazie. Pro tyhle podivíny mám jistou slabost, ale jejich tvorba musí zároveň za něco stát, to je jasné. Jinak za nimi do lesa nelezu a v klidu se dál válím na kanapi uprostřed sídliště prost hvozdů, kvílení divé zvěře a dalších půlnočních radovánek, které umožňuje ortodoxní samotářství. Kde tihle lidé hledají partnerky je otázka, ale možná je berou na své dobrodružné výpravy sebou...

Každopádně Fuath svou kvalitu a oddanost tématu prokazují, byť se na jejich prvotině neděje nic neobvyklého a dříve neslyšeného. V oddanosti bych pak viděl hlavní podstatu kapely. Pilně se tu dbá na navození patřičné atmosféry (která funguje) a pokud stále nevěříte, stačí se zaměřit obal alba, který poměrně srozumitelně předkládá o co na debutu Fuath jde. V tomto směru dávám sice přednost zásadnějším nahrávkám, ale pokud bude v budoucnu nálada na podobně stavěnou muziku (což bude), rád sáhnu i po Fuath. Špatně určitě neudělám.

Jde spíš o to, že i přes zjevnou snahu poukázat na sílu zimní přírody a plno podmanivých míst, se deska nevyhne jistým hlušším pasážím, ze kterých sice nadále proudí severní vítr o stošest, ale tak nějak naprázdno, až moc předvídatelně a možná až příliš laskavě. Debut Fuath je čtyřmístná výprava, kde hraje prim epická vzletnost v kombinaci s dravým pekelnictvím, kdy kopýtka kopou do čerstvě napadaných závějí seč jim síly stačí, aby se pak ve chvilce zvolnění uvelebila pod noční oblohu a mlčky sledovala padající hvězdy. Projev dle šablonky, projev povedený, ale ne dechberoucí. Už mi díky jiným kapelám byla větší zima...

Jako typický zástupce atmosférického black metalu funguje tahle deska skvěle, jako šiřitel poselství a jedna z ústředních hlav žánru pak jen těžko. Poslechově věrná připomínka zimního kraje na pomezí pohádky a pravé nefalšované mystiky dřímající přírody, jinak spíš šikovný následovník a zručný opisovatel. Tak se představuje prvotina "I". Záleží, kdo a co hledá.