Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Fungoid Stream - Oceanus

Fungoid StreamOceanus

Victimer3.10.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Největší zážitek roku 2010 na poli funerálního doom metalu.

Posedlost funerálem aneb nejhlubším doomovým uměním u mě vzrostla natolik, že je nevyhnutelně nutné věnovat mu zmínku i v těchto slastných dubnových dnech. Pohřební proces skýtá několik souborů, které by člověk neměl minout. Já mezi ně nově, zcela přesvědčen a s pohřebním věncem na pevných ramenou, řadím také argentické duo FUNGOID STREAM. Ti předloni vydali již tak dosti silný a ceněný debut jménem "Celaenus Fragments" a jednoznačně jím upoutali pozornost. Mé první kroky k projektu sice vedou až ruku v ruce s následníkem "Oceanus", ale nebál bych se vlka nic. Natož pak pohřebního průvodu, který toliko navštěvuji téměř denně. Inu, pořád je někdo v čele průvodu.... Teď jsou to FUNGOID STREAM, ovlivněni panem Lovecraftem a zejména tajemnými hlubinami a nekonečností oceánu.

 

Doom metal v podání této dvojky je prost hustých syrových rytmů, dominuje atmosféra, ultrapomalá a rozpínající se do nejzazších koutů matičky tmy. Ta tma patří mase vodní plochy (název "Oceanus" je myslím jasný) a je zachycena víc než zdařile. Musím přiznat, že mě pohltila ihned a nebýt zavčasných probuzení z temně modré hypnózy, byl jsem již nesčetněkrát utopen. Album je doslovnou výstavou pocitové ponurosti, přehlídkou smutečního vyvrcholení. Nic z tohoto ranku mě za poslední měsíce tak nepraštilo přes uši, jako loňské album FUNGOID STREAM. Deprese, která se line s každým tónem až na konec alba, je kolikrát tak plná snahy o napravení se z hříchů, že se člověk ve slabší chvilce skutečně octne poněkud nalomen. Není větší radosti, než když se zhudebnělý smutek stane samotnou, mimohudební náladou, další dimenzí. Stane se oživlou přítomností myšlenek a vizí. Husí kůží, potem, či bezvýchodnými útěky zpět do reality ze země snů a domněnek. Tohoto FUNGOID STREAM dosáhli bez větších bolestí a s ohromujícím přehledem. Klobouk dolů, krchov sem.

 

fungoid stream


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

stupor / 23.5.16 15:38

Ešte som sa nestihol nabažiť Grave Ekstasis a už je tu jeho nasledovateľ... GE bol záhrobný rituál, pomaly gradujúci rítus plný obskúrnej sexuality, iniciačného sebapoškodzovania a delirickej transcendencie, no niekde v kúte sa hrôzou triasol človek, ako svedok tohto hriechu voči všetkému čistému, dobrému a usporiadanému. Apollyon je odľudštený. Čo vzdialene človeka pripomína, je len telesná schránka na oltári, ale aj tá zhorí v plameni poznania. Ostane len Ego, čistá vôľa ohýbajúca časopriestor... a hnus. Hnus je to , čo sa rinie z reproduktorov - žiadna hudba o hnuse, ale zhmotnený HNUS. Apollyon nie je výpoveď o ľudskom kontakte s niečim neľudským z iného sveta. Apollyon je pokus niečoho neľudského sa - s pre nás čo NAJPRIJATEĽNEJŠOU formou - skontaktovať s človekom. A výsledok? HNUS! ...som blažený... Jedinou chybičkou je pre mňa nevyvážený mix, kde vám bicie idú roztĺcť lebku, opodiaľ na vás reve splodenec nekropolných bažín a až niekde vzadu kňazi z Irkally na gitarách drásajú črevá mŕtveho boha spletené do strún... No aj tak je to nádhera, HNUS!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky