Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Gaahls Wyrd - GastiR - Ghosts Invited

Gaahls WyrdGastiR - Ghosts Invited

Victimer13.6.2019
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Gaahl jako lovec duchů příjímá jejich pozvání a vypadá to, že je vnitřně spokojený. V případě nekomplikovanosti jeho nového temně metalového projektu musíme být i my.

Nevím, jak dalece se budou tříštit názory o uvěřitelnosti a pravosti nového materiálu vydaného pod emblémem Gaahls Wyrd, jen opáčím, že je mi to srdečně jedno. Na řeči kolem stejně moc nedám a hodnocení OK / NOK si na dávkuji dle potřeby na svoje misky vah. Je však pravdou, že pro tohoto frontmana mám svou slabost, nebo se mu snažím věnovat, pokud možno, zdravý respekt. Myslím to jednoduše tak, že mám pochopení pro jeho tvorbu, ať už se týká různých přestupních stanic a projektů. Je tedy nabíledni, že na tomto stavu nic nemění ani nově postavená kapela. Jak hluboce chcete vnímat existenci Gaahls Wyrd, nechám stejně na každém z vás, momentálně musíme být všichni chytří pouze v tom ohledu, že je venku debutové album a dál bych se zatím nedíval. Jen bych dodal, že je to album rozhodně zajímavé.


Pokud bychom se chtěli hned na začátku jasně a zřetelně stylizovat, začal bych tím, že GastiR - Ghosts Invited není typickou blackmetalovou nahrávkou, ale rozhodně z pravidel black metalu vycházející. Z jeho prazákladů a syrové vášně, ale zároveň to není ta primárně ošklivá palba prohnaná včelím úlem. O co míň se můžeme bavit o černém kovu, o to víc můžeme spustit diskuzi na to skutečně zajímavé téma. GastiR - Ghosts Invited je ve skutečnosti temně metalové album, které se snaží dotahovat své nápady a dbát při tom na atmosféru. Nikoli skličující, ani posedlou disharmonií, ale naopak přívětivě zlověstnou a v některých ohledech až hřejivě mystickou. Na jedné straně přinášející strach a pochyby, na té druhé jistotu a převahu ve smyslu "my si ty duchy přece nějak pohlídáme". Dark metal pro nadšené masy, či dark metal pro z podzemí vycházející zlověstné hlasy? Asi se to rýmuje a asi je oboje trochu pravda.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/gaahls%20wyrd%202019.jpg


Gaahl se obklopil zajímavými a hlavně protřelými muzikanty z řad talentovaného norského podhoubí, kdy zejména účast starého dobrého stryko Elda (Malignant Eternal, Aeternus, Krakow) hladí u srdéčka. Nedá se říct, že by přímo hladila produkce Gaahls Wyrd jako hudebního celku, ale že jeho zatemněná obloha nad apokalypticky vyhlížející krajinou hezky šimrá v hlavě a svádí k různým představám, tak to opravdu ano. A to je dobrý začátek. Kdybych si zahrál na trochu střeleného hledače příbuzenských vztahů v metalové muzice, klidně bych přemístil melodicky chorálovitý jih Rotting Christ do Severního moře a Gaahla prohlásil za Sakise severu. Vzájemné asociace? Melodická chytlavost, smysl pro detail, profi práce na vokálech a ortodoxní zanícenost na bodu mrazu aneb všem velí přístupnost, byť zkažená a možná i prokletá. Gaahl sám se vzteká jen málokdy, spíš se přizpůsobuje dané atmosféře, kdy dle potřeby volí čistý vokál, chorály nebo deklamaci. Snaží se být pánem situace, tím, kdo tmelí všechny nápady a celkový výraz Ghaals Wyrd.


Sama hudební složka alba má své vzestupy a pády, ale ty negativní pohnutky jsou cítit jen velmi pozvolna. Nenazval bych je napřímo něčím, co by mělo být pod běžnou úrovní zavedené praxe, spíš jen trochou klidu a míru do příliš velkých očekávání. Je ale pravda, že občas ta pozornost věnovaná jasným konturám rozostřeně vyzývavé mše přece jenom upadá, ale také nejde o nic zásadního, ani alarmujícího. Zmíněný cit pro detail a zachování studeně přístupné atmosféry je prioritou a určitě funkční.

 


Čeho si cením nejvíce, je jasné sdělení. Nepředimenzovaná souprava drsných a drsnějších uctívání kultu. Kdepak, hudba Gaahls Wyrd šlape, slušně se hýbe a rozhodně jen nečeří vodu. Je si vědoma svého výsadního místa, prostoru, odkud je schopná slušně kopnout a přitom se příliš slušně netvářit. Může u toho působit trochu stlačeně a někdy snad i nedůrazně, ale i ona si staví své mýty a epické monumenty. K tomu napomáhej duch severu a rozumné rozfázování toho mysticky přívětivého na to zlé a nechutné. Pro mě vyvážená deska bez skutečných závad, jen s pár otazníky, které mi nedovolily mířit výš.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky