Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Gallops - The Offa Society for Psychical Research (EP)

GallopsThe Offa Society for Psychical Research (EP)

Lomikar4.6.2024
Zdroj: mp3, bandcamp
Posloucháno na: mp3 přehrávač, PC
VERDIKT: Ty první dva tracky si fakt dejte. Skutečně totiž dokáží zprostředkovat onen slíbený náhled do nějakého zapomenutého mysteriozního světa pod světem. Ale jakoby se pak Gallops nadýchali kouře, zalekli a vrátili raději do pohodlného světa standardní (leč rozhodně adekvátní) elektroniky. Inženýři...

Slyšeli jste někdy o Offavské společnosti pro výzkum okultních jevů? Jestli ne, tak jste o ní neslyšeli správně. Tahle fiktivní organizace vznikla totiž akorát pro účely tohoto EPčka v hlavách welšské hudební trojice Gallops. Okultní jevy jsou zde proto, že tématicky chce nahrávka pracovat s náladou gotických románů od autorů jako H. P. Lovecraft, Arthur Machen či Bram Stoker. K zasazení organizace do Offy, tedy jedné z městských čtvrtí welšského Wextonu, došlo pak jednoduše proto, že zde vznikala i ona deska. Ta samotná má pak znázorňovat jakoby nalezený pseudo okultní artefakt, dokumentující práci a výsledky oné obskurní lóže. K napojení na jedno bezmála dvacetiminutové epko máme tedy podnětů až až.

 

Doposud jsem patnáctiletou kariéru těchto mužů za pulty nijak nesledoval, takže mě zpětně při malé rešerši překvapilo, že začínali jako post-rockový útvar, který se pak postupně posouval do tenat vyšší elektroniky. Svoje poslední hudební výpady pak charakterizují jako precizní inženýrskou odyseu klubovou muzikou nezdráhající se kolaborace s AI generátory. Což zní přesně jako něco, k čemuž mě napadá kultovní věta protagonisty počítačové hry Brány Skaldalu: "To je hezký, ale nechci to." Tento jejich poslední výlet je pak zachytává dle vlastních slov v temnější, "magičtější" pozici, způsobené prý nedávným kritickým studiem některých okultních směrů i přirozeným tíhnutím po tajemnu a obskurnu. 

 

 

Ono ale když elektroničtí producenti používají termíny, který má nejeden čtenář černolícího zinu spojené s kapelami od Blut aus Nord, přes Gnaw Their Tongues až třeba po Atrium Carceri, zní to pak vzhledem k výsledku srandovně, protože nabízejí při tomto srovnání pořád velmi "bezpečnou" muziku. Pravda ale a všechna čest, hned v úvodu do toho dupnou s plnou vervou. Liquid & Envy začíná basovým dropem, který při dostatečné hlasitosti dokáže přeorganizovat věci na stole. Tenhle zvuk spojený s nejedním současným science-fiction filmem automaticky nutí k pokoře, zvlášť když je doprovází biomechanické klapání něčeho, s čím se nechceme nikdy setkat. Navazující jednoduchá melodie působí pak trochu zdálky a nenabízí zatím vodítka, zdali nám má být ku pomoci, nebo naopak patří té neznámé obrovské síle a my ji můžeme jen zbožně vnímat. To tajemno tam ale rozhodně je. 

 

Robotický, špatně amplifikovaný hlas odpoutá pak prvotřídní industriální soustruh tracku Hemlock Chaser. Když se po chvíli největší lomoz utlumí, naváže na něj jednoduchá neurotická kytarová linka. K té se postupně přidávají další vlivy - zvuk mohutní, aby po chvíli zase vydýchával. Následně zase na sebe průběžně lepí různé dílčí elementy, s jinými se zas loučí. Nakonec se však s většinou z nich dokáže zkoordinovat, propojí je do symbiotického tvaru a v tom pak útěšně dojedou všichni do klidného konce. Není těžké si do toho všeho dosadit nějaký příběh. Jak by to kapela ráda chtěla. Doposud nemáte žádný důvod nebrat tuhle desku skutečně vážně.

 

 

Odteď ale bohužel veškeré snahy o atmosférické vytváření fiktivního časoprostoru mizí jak dým nad kadidlem, ať se v doprovodných textech píše co chce. Následná trojice písní se totiž bezpečně vrací do vod víceméně abstraktní elektroniky. Převažuje zde obvyklá techno struktura založená na pomalé gradaci kulminující intenzivními dropy a pokud se přidávají různé soundscapes či melodické prvky, kradou od nich pozornost časté úpravy rytmu. I při nejlepší snaze se pak nelze navázat na jakýkoli z výše popsaných výjevů. Nějaká iluze o staré dokumentaci esoterických rituálů je tam pak jen, pokud ji tam opravdu hodně chcete mít a jestli vám nějaký výjev vyloženě při poslechu prochází hlavou, tak je to leda představa, jak se na to vrtíte někde v půl čtvrtý ráno někde v klubu před kouřákem.

 

S albem The Offa Society for Psychical Research se to nakonec má tedy tak, že kdyby nebylo prvních dvou písní, s nějakým kritickým textem vůči němu bych se nepáral, protože patří do hudebních škatulek, kterým zas tak kdovíjak nerozumím. Ale právě kvůli jeho první třetině, držící se i přislíbeného tematického rámce, si myslím, že je fér jej zhodnotit jako upřímný pokus kapely vydat se prozkoumat nové vody, aby vlastně takto zjistila, že se nikam jinam zas tak moc posouvat nechce. Co se mě týče, tak mít u sebe vinyl, rozlomim ho napůl, abych mohl poslouchat jen ty první dva tracky a zbytek vyhodím. Doufám teda, že takhle vinyly fungují. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Alena / 4.6.24 8:45odpovědět

Teda ten závěr mě úplně rozsekal, nemůžu se přestat smát :D Musím uznat, že právě kvůli takovým zmínkám velmi ráda čtenářsky konzumuji texty páně Lomikara. Zdravím a těším se na další nášup! :)

Lomikar / 4.6.24 12:30odpovědět

Děkuju, Aleno! Vtipná kaše je v redakci na příděl, ale občas ji někdo pronese v rukávu víc než je povolený no. Za odměnu ti posílám pěknou písničku: https://normalniprodukce.bandcamp.com/album/aleno

Alena / 5.6.24 15:43odpovědět

To velmi děkuji! Užila jsem si příjemný a klidný poslech této písničky při odpolední kávě. :)

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky