Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Gate Crasher - Bitterfly

Gate CrasherBitterfly

Victimer4.2.2013
Zdroj: CD digipack promo
Posloucháno na: JVC UX-H330, PC, KOSS KTX/PRO1
VERDIKT: Slušně zvládnuté rockové řemeslo s poněkud neupřímnou snahou o pohodu a nadhled, protože když vynechám hodně špatné texty, jde o to hlavní, co albu schází.

Pokud mě paměť neklame, tak vůbec první setkání s GATE CRASHER proběhlo kdysi v devadesátých letech na brněnském Semilassu, kdy předskakovali trojici Priessnitz, Support Lesbiens a Sluníčko. Tehdější coververze Nirvany "Smells Like Teen Spirit" způsobila až děsivou vlnu lidí, jejich končetin a dalších předmětů. Pokud mě ovšem paměť naopak klame, omlouvám se všem co tuhle recenzi stále čtou, svému slabšímu pamatování a hlavně kapele samotné. GATE CRASHER model 2012 jsou totiž kapelou, která je v mnoha ohledech zcela jinde. Hlavně jsou pak kapelou, která zatížila své konto třetí plnohodnotnou nahrávkou, jež ve formě digipacku slušné úrovně přistála také na našem pomyslném redaktorském stole.

 

"Bitterfly" je obrazem hořké skutečnosti dnešního fungování světa, ve kterém se ukrývá nejedna nepředvídatelná bolest, zanechávající možné duševní následky. Album se nese na příjemně rockové hladině, která pobrala cosi melancholie i post-grungeové rozervanosti, ale celkově v sobě snoubí spíš dopředu dobře zváženou líbivost a pár nedorozumění. Tím prvním je ryze česká lyrická složka alba, u které opravdu nemám klidné chvilky. Vidím v ní totiž evidentní slabinu "Bitterfly". Domnívám se, že tak bohatý jazyk jakým rodná řeč bezesporu je, nabízí mnohem barevnější vypravování příběhů ze života (v drtivé většině) mezilidských vztahů. Jak si jinak vyložit naprostou naivitu, nebo rovnou nesmyslnost textových perel typu: "chtěl bych mít děvče co má koule jako Johnny Depp" (vážně?) nebo "říká že mu málo kouříš a stále vytýkáš" (hm, zřejmě hustej obrat), aby jsem nakonec našel spojení "nemívám tvůrčí krizi", které zřejmě nebylo adresováno autorovi textu.

 

Rozhodně škoda, když se ve skutečnosti GATE CRASHER ke svým nástrojům umí postavit se vší zkušeností a po hudební stránce tak "Bitterfly" svůj slovní doprovod hravě strčí do kapsy. Je ovšem tahle hudební stránka alba zároveň skutečným vítězem? Nejsem si jist. I přes patrný um a technické dovednosti (zvuk studia Shaark ještě nezklamal), se GATE CRASHER neustále pohybuji na hraně vkusu, což je škoda, protože tahle kapela by mohla znít hodnověrněji. Ale nechce, protože se až přlíliš zabývá komerční stránkou vlastní tvorby, což z obsahu desky vyloženě vyplývá. Každému dle chuti a zápachu, já stojím v poněkud jiných místech, které se naturelu GATE CRASHER blíží jen na dotek, takže slyším jak slyším a hodnotím jak hodnotím. Smích střídá pláč, jak ostatně zpívají brněnští sami. Důvěryhodnost kolísá a občas se ocitám, ač nerad, na vesnické zábavě v zajetí životně důležitých refrénů nevalného poslání. Když na začátku písně "Ego" zaslechnu postupy typické pro léta neexistující Narvan, napadne mne, že je vážně škoda, když GATE CRASHER jejich odkaz nenásledují. Obě kapely k sobě přitom nemají zase tak daleko, odlišnosti hledejme v celkovém přístupu a alternativách jak udělat skutečně dobrou písničku. Tam už rozdíly narůstají.

 

Trhlinky na kráse, které jsem byl zpočátku ochoten nechat být, nakonec rozežírají sladkou polevu alba, které by neškodilo více kyselé i ostré příchuti. Snaha byla, nechci kapele jen vyčítat nedostatky, ale tak jako tak jsem se nakonec dopídil jediného, pro mě pochopitelného závěru. Milé album "Bitterfly", moc šancí ti nedávám, protože malou, avšak pro mě dost intenzivní, poruchu máš. Škoda, je mi líto.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Štěpán Šimek / 27.1.14 11:45

Mně se recenze na Echoes zine líbí a velmi oceňuji, že dáváte prostor i kritice formální zvukové stránce alba. Nicméně dodnes jsem zcela nepobral tzv. fenomén Loudness war. Jakž takž ho registruji při remasterovaných vydání nějakých klasik 70./80. let, ale obecně si myslím, že problémem je spíše u vybraných žánrů. Kupříkladu "Halo of Blood" od COB má dle dr.loudness-war.info velmi špatné skóre, avšak při běžném poslechu jsem nic špatného nezaregistroval. Prostě metalová nahrávka by asi měla mít tento typ "přebuzeného" zvuku, avšak jedním dechem dodávám, že ten samý zvuk by se nehodil třeba pro nu jazz. Osobně ale Loudness war považuji spíše za marginální problém a při subjektivním poslechu ho nijak výrazně neregistruji (tedy pokud nějaké album není přebuzené už fest, hlavně ty různě tranceové či electro počiny typu Junkie XL, sice parádní muzika, ale na dlouhodobý poslech na sluchátkách nepoužitelná). Podotýkám, že hudbu poslouchám nejčastěji na špičkovém flac přehrávači Fiio X3 s relativně slušnými sluchátky Sennheiser HD 239. Pak Na věži Yamaha s vintage hi-fi regálovýma bednama z 90. let ho pak neregistruji prakticky vůbec.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky