Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Je čas na astrální cestování do nekonečných výšin a dálav. Je čas pro vesmírnou pouť. Je čas dát si Germ a debutové album Wish.

Při prvním setkání s tímto dílem mne zaujal obal. Jednoduchá, barevně sladěná záležitost a přitom zcela perfektně vystihuje hudební náplň týhle placky. Seznámení se s žánrovým zaměřením už bylo trochu nejisté a těžko předvídatelné. Trance black metal, tak bych to asi nazval já. Germ je důkazem toho, že i black nemusí být nutně jen zlý.

Od prvních tónů se startuje kamsi jinam… do neznáma. Letí se pryč od všedních věcí a nechává mysl posluchače snít a příjemně fantazírovat. Při poslechu není nutná koncentrace, ale stejně ji sami dosáhnete, neb situace si to sama vyžádá. Určitě se k desce vrátíte, abyste si ji v klidu poslechli, neb ta hudba prostě k sobě tahá. Hrátky s elektronikou nenechají spát a v korespondenci s black metalem (toho nejjemnější střihu) spolu vytváří jedinečný celek, který jsem dosud nikde neslyšel. O jedinečnosti a výjimečnosti by se dalo psát vskutku dlouho, však to jistě znáte. Taková pravidla platí nejen pro hudbu, ale obecně. Něco se vám prostě tak dokonale líbí, že vystihovat tu krásu byste mohli do nekonečna. Zejména jedná-li se o milovanou osobu, že. …zvláštní jak tu začínám psát o lásce a při tom se má jednat o recenzi na black metalovou kapelu. Ruku na srdce, tahle deska v sobě ukrývá něhu a klid. A i když ten energický ďábelský black z ní také cítit je, stejně se pořád jedná o tu nejjemnější jakost, se kterou jsme se v tomto stylu mohli kdy setkat. Zřejmě nejdrsnějším motivem bude zpěv, který se pohybuje od šíleného nepříčetného skřehotání v opravdu vysokých vesmírných polohách, až po krásný čistý přednes. Tempo divoké není, nýbrž poklidně šlapavé s občasným rychlejším vyústěním. Převážně se tlučeme za zvuku elektroniky ve středně rychlých plochách. Elektronika tu má snad největší slovo a díky ní se to celé odehrává zcela mimo šeď obyčeje.

Black metalem tvořený základ sice tu a tam na povrch vypluje, stále tady to označení je a je proto nutné s ním počítat. Hlavním prvkem je ale již zmíněná elektronika. Tady se nabízí žánrové zatáhnutí do vod trance muziky. Všelijaké pazvuky, které umí ty roztodivné krabičky vykouzlit, tady ožívají a mají vlastní duši. Každá píseň se stává vlastním živoucím organismem a naplno dýchá. Posluchačovi je dopřáváno jistého pohodlí a soustředěnosti už samotnou kompozicí skladeb. Po prvních dvou vypalovačkách se to vždy střídá stylem intermezzo, skladba, intermezzo, skladba. Podotýkám, že první píseň má asi nejsilnějšího ducha. Tedy dle toho, co mé ucho soudí. Ona každá ze stop má své vnitřní já. Ale to se budu zase opakovat…

Wish budiž lékem na stereotyp a všednost. Alespoň na chvíli odnese posluchače tam, kam si sám žádá. Během poslechu bude jistě každý ve svém vlastním světě obrážet vytoužené cíle. V poklidu přemýšlet nad čímkoliv, ať už smutným, či veselým. Smutné věci se budou jevit jako poučení a mnohdy v mysli vykrystalizuje východisko. Velkou moc má tento počin. Já jsem jej dlouho používal coby vhodný prvek k odreagování. Za zvuku tónů této hudby se báječně oddává fantazírování o budoucím bytí. A pokud zrovna nechcete takto experimentovat, nechte prostě hudbu znít, tak jak byla stvořená a příjemný pocit se jisto jistě dostaví taktéž.

Osobně stavím Germ jakožto objev roku a Wish jako žhavého kandidáta na desku roku, alespoň v rámci žánru. Je to další z mých letošních lásek…