Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
God Body Disconnect - The Mist Between Mirrors

God Body DisconnectThe Mist Between Mirrors

Victimer2.9.2019
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Pochyby ve jménu jemné obrazotvornosti a samota jako nekonečný prostor, kterým plujeme.

Na řadě je samota. Samota a minimalisticky pojatá hudební plocha, která ji věrně doprovází. Album The Mist Between Mirrors je soundtrackem pro osamělé. Pro jedince, kterým protéká život mezi prsty. Je to křehká, prostorová a zastřeně překrývaná hudba hledající odpovědi, z nichž ty nejprůkaznější budou stejně jen ve formě dalších otazníků. A to je samo o sobě přitažlivé. Jemnost a tichá symbióza se tmou však vítězí. Oproti ní je album posledně recenzovaných stájových kolegů Flowers For Bodysnatchers necitlivý rachot na hranici přijatelnosti.


Ano, po nějaké době se zase vrátíme k branám představ, cinematických vizí a výrazově skromné ambientní meditaci. K přemítání v osamění, k plutí prostorem nabízejícím nepřeberné množství odstínů, nálad a tajuplných, dosud neprobádaných míst. Přímo k tomu vyzývá každá další návštěva labelu Cryo Chamber a každé další ponoření do jeho produkce. Jemnocitné, děsivé a fascinující - záleží kam nás naše konkrétní kroky zavedou. Ve společnosti třetího alba projektu God Body Disconnect to bude právě o té samotě. O klidné plavbě tichým okolím, o propojení reálných zvuků se sny a o posouvání vlastních představ ve směru, který nám tahle nahrávka ukazuje. A který umí být poutavý.

 


Se jménem God Body Disconnect se setkáváme v rámci našeho webu poprvé. Za projektem stojí jediná osoba - Bruce Moallem. Člověk, jenž se v minulosti pohyboval jako bubeník v deathmetalové komunitě (kapely Dripping a Cadaverment) a až poté našel svůj nový vyjadřovací smysl. Skrze dark ambient a doteky dalších, v těsné blízkosti se nacházejících stylů. Dobré by bylo zmínit například post-rock, jehož typická obrazotvornost se dotýká i aktuálního alba. To, ač skromně vybaveno, pojímá ve skutečnosti hodně vlivů a odlišných zvukových střetů. Ke svému prospěchu.


Prostorový minimalismus alba The Mist Between Mirrors přímo šablonovitě protíná reál se sny. Mimo jiné díky snadno rozeznatelným příspěvkům pořízeným jako field recordings s těmi, které odvádí pozornost mimo tento svět a jeho rutiny. Tahle hudba není čistě o studiovém zavření se a elektronických malůvkách mezi čtyřmi stěnami. Zrovna zde je jasně slyšet, kolik prostoru dostal pohyb venku. Elektronika sice nadále dominuje, ale není to jen ona, kdo albu vládne. Své si řekne i kytara a právě v té chvíli slyším tu spojitost s post-rockem. Je zcela přirozená. Dostane se i na mluvené slovo, naštěstí docela schopně využité, a dočkáme se také ženských chorálů. Dark ambient God Body Disconnect není hudbou jedné linie, je to nabídka více vrstev a jejich vzájemného překrývání.

 


Samota je všeobjímající, pocit prázdnoty se prohlubuje, dny se krátí a nechtěná setkání tomu taky nepomáhají. Tohle album beru jako pohyb na několika hranách, z nichž vyčnívá ta nejpodstatnější – psychické strádání a neodvratná opuštěnost. Další asociace jsou však v těsném závěsu. Album nabízí mnoho postupů a pozic, ze kterých se dál vydává směrem postupného chřadnutí. Tiché vnímání, sled nekonečných cest vzduchoprázdnem a také kus mystiky a neklidu. Děsit se ale nechci a myslím, že to ani není hlavním posláním The Mist Between Mirrors. Spíš je to správné vyvážení a důkladné navození atmosféry, kdy člověku přes všechna úskalí a poměrně dost dobrodružný výlov zasutých nálad zbude jen ten pocit kůlu v plotě. Nebo možná ani ten ne...


God Body Disconnect se podařilo zkomponovat velmi přesvědčivé album. Ta funkce průvodce s přehledem v dost ošemetné situaci je všeříkající. Představte si ticho a v něm poletující útržky životního děje. Toho špatného, toho, co se nepovedl a toho, co nás z nějakého důvodu svádí z cesty klidného bytí. I tak nějak mohu nalákat na produkci tohoto projektu. Zhasněte si a vážně si popřemýšlejte. V klidu a v osamění...


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Ruadek / 1.7.20 8:31

Tak tady nesouhlasím, ačkoli bych tak po 5 štacích s deskou došel k podobnému verdiktu. Tohle chce trochu jiný přístup, vysrat se na to, že to byla metalová kapela a brát ji jinak. Mě je docela jedno, že přestali být metaloví, což je první krok k lepšímu uchopení desky. Samosebou je každého věc jak to pobere, úplně bych to ale nesmetl ze stolu. Ty skladby nejsou vůbec špatný, kluci teď hrají svou podobu Katatonie a dejme tomu staré školy gotického rocku. A v těch skladbách je všechno to koření, co tam bývalo. Kapele upřímně držím palec, protože se na ni docela valí kritika, bohužel většinou mířená právě na to, že "už neznějí metalově". Anathema se kdysi také rozhodla znít jinak a vydala Eternity. Mylím si, že Vincent v té době podával ještě o fous horší pěvecký výkon než zpěvák SOTM a postupně se vyzpíval fakt parádně. Nechal bych tuhle desku uzrát, odhodil předsudky a srovnal si to pořádně se vzory, od kterých se pánové snaží učit. Zatím tak 65%

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky