Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Gôr Mörgûl - Elohim

Gôr MörgûlElohim

Sorgh21.9.2020
Zdroj: CD (SAT249/DPS015) // promo od vydavatele
Posloucháno na: Technics SL PG 490, Dual CV 1400, Bandcamp
VERDIKT: Celkem nečekané překvapení na mě vyplázlo jazyk ze Sardinie. Na všelijaká přímořská zvěrstva už jsem si zvykl, ale tenhle ostrov je unikát a asi půjde o raritku. Tamní slunce muselo někomu sednout na mozek, až se z toho propadnul do Satanášova kotle.

Gôr Mörgûl. Ani si netroufám odhadnout, kolikátá varianta slovního spojení obsahující slovo Morgul to je. Ale budiž, zvuk to má pěkný a dramatický, skoro jako jejich těžko čitelné logo, to je taky dramatické. Kapela vznikla v roce 2007 a jako spousta jiných si prošla dramatickým vývojem ve znamení častých personálních změn. I přesto můžeme v jejich šlépějích najít milníky tří řadových desek a jednoho EP. Loni jim vyšlo zatím poslední album Elohim, které se s notným zpožděním dostalo ke mně na stůl až teď.

 

Zatímco studuji složitý obrázek na obalu CD, buší do mě první takty s elegancí roztouženého bagru. První skladba se nijak nevymyká většinové představě technického death metalu a ve skrumáži divé rytmiky slyším, jak se skrz ni prodírají šílené kytarové cukrbliky. Proto se moc nesoustředím a nechávám ji bez většího zájmu proplout vedle mě. Zatím tuctový matroš, který se zběsile žene dopředu hnán nestíhatelným bicím strojem jménem Simone. Letmo jsem zaregistroval, že s ubíhajícím časem přibývá míst, do kterých se promítá lehce načernalý stín. Černý kov je ale jen pouhou vůní ve vzduchu. Až na skladby Lamaštu nebo Atum -Ra, ve kterých se kytaristům daří docela hodně přiblížit černému řemeslu, se výrazněji neprojevuje a zanechává právě jen ten pocit něčeho ve vzduchu. Elohim se s čistým svědomím drží  technického death metalu a věrně sleduje zábradlí, které lemuje příkré schodiště vedoucí do nitra technicky vyspělého okultismu. Ten by měl zaručit tajemno a svět skrytý veřejným očím. Je album takové?

 

Odpověď zní ano, ale za použití moderní techniky a s osvícenými názory. Což může znít podivně, ale vývojem prochází vše, i ta poslední samoobsluha v bezejmenné osadě. Na Elohim snad dochází ke střetům starých pravidel s novými, album se hlásí k tradici za současného použití nových technik. Vzniklý konflikt však více pomáhá, než škodí a album možná překvapuje samo sebe. Nedusí posluchače masivní jednotvárností tsunami, naopak, jeho hodnota je v častých změnách tempa, stylu a nálad. Rozjetá mašinérie Gôr Mörgûl nepřináší prostoduché násilí a posluchač musí nejednou hledat ztrácející se nit za sledování všech tematických vrtochů. Je na místě ocenit jemné kytarové linky, které bruslí na střídmě melodickém základu skladeb. Ten je hutný, podladěný a proto na něm kytarové vyhrávky svítí jako neóny. Nemůžu mluvit o chaosu, ale naopak o dobře zvládnutém propojení všech částí v celek. Do něj zapadá i subtilně vytvořená atmosféra, která spíš než polínko přikládá do ohně Elohim velmi tenkou třísku. Víc si rozumí s ozvěnami klasických postupů než s moderním pojetím, ale tak nějak cítím, že je to správně.

 

A tak mi nezbývá než být spokojen a dílo pochválit. Nehodlám je kritizovat za podobnost s jinými, s originalitou je to čím dál těžší. Nepřišlo mi ale, že by se snižovali ke sprostému vykrádání světové pokladnice bez toho, aby do díla vložili část své múzy. Jejich směr je lemován mnoha kříži, ale ke každému pokládají svůj věnec.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky