Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Gorgonea Prima - Black Coal Depression

Gorgonea PrimaBlack Coal Depression

Victimer14.10.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Bezpochyby nejlepší česká extrémně metalová nahrávka roku 2010. Diskotéka pro pokročilé black metalisty.

Vesmírná posedlost, ufoidní design, daleké výpravy kosmoprostorem ve stavu beztíže, či symfonicko industriální masáž, minimálně stejně důkladná jako fascinace neobjeveným prostorem. To jsou Gorgonea Prima, pražsko-kladenská dvojice výzkumných pracovníků pro NASA maskována pseudonymy Hogath a Tyrael. Výpravy do nekonečna za asistence hvězd a obrovských prstenců jsou doprovázeny mimořádně výživným space soundem, který pulsuje tělem jako ta nejlepší droga.

 

Gorgonea Prima jsou jako zjevení, takto nemačkal vesmír v našich krajích ještě nikdo. Black metal prohnaný šílenstvím techno music, industriální kaz obsluhovaný mimozemskými pracovníky a kosmická symfonie hnaná do nebeských výšek. Očekávání vložená Black Coal Depression byla velká a výsledek je natolik strhující, že se vyplatilo nejen počkat, ale zároveň si předplatit postarší kosmickou loďku a vyrazit na space špacír.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/gorgonea%20prima%202010.jpg

 

Minulost kapely jsem nějakým způsobem zachytil, ale je to jen minulost a ve společnosti novinky přestala postrádat větší význam. To, čeho jsme rázem svědky, je dokonalá zvuková devastace, robotická přesnost plnící všední byt podivnými bytostmi a ještě podivnějšími výjevy. Slabší jedinci mohou být tímto návalem nelidské energie poněkud konsternováni, začít jednat v rozporu s běžnými pravidly slušného chování a být okolí nebezpeční. Ty bych předem varoval a nutil k zakoupení utišovacích léků na potlačení mimozemské agrese, která jimi může v lepším případě slušně zacloumat. Superlativy? Ano, hodlám v nich ještě nějakou dobu pokračovat. Komplimenty? Gorgonea Prima je z těch kapel, co si je zkrátka zaslouží a stačilo k tomu docela málo - nahrát silnou desku.

 

Bývá jim prý předhazována podobnost s Aborym a jsou prý leckde bráni jako jejich český klon. Mno, když si tak projíždím poslední desky obou souborů, tak ani ne, koráby se vzdalují a Gorgonea Prima stojí pevně ve svém odlidštěném světě. Black Coal Depression drtí a systematicky ničí pěstovaný sluch. Tahle zvuková masáž nemá obdoby, nahrávka zní téměř dokonale a naprosto srovnatelně se západním trhem.

 

 

Krutá elektronika mučí black metal, tahá z něj poslední primitivní taj černých lesů a nedobytných hradů a posílá jej na taneční parket, kde mixážní pult obsluhuje příslušník jiné galaxie. Stroboskop bodá do včelích úlů, až nebohá havěť radši mnoho nevylétá a nechá se předávkovat surovým ufo-floorem. Deviace narůstá, závislost se zvyšuje, nelze s tím přestat, vymotat se ven z tohoto sonického pekla. Jean Michel Jarre sedí u stolu s Mayhem, pije tequilu a místy zvrací krev. Modern Talking dostali na hajzlu na hubu od Front 242 a Satyr radši nedošel, protože se dozvěděl, že Al Jourgensen chce tančit svlečený. Je to zoufalec.

 

Z Black Coal Depression sálá milimetrová propracovanost. Koncept, za kterým stálo jistě nemalé úsilí, je ve finále dotažen až do detailu. Sám musím přiznat, že tuto recenzi tvořím až po delší odmlce a letmém vystřízlivění z prvních pár návštěv tohoto kosmo komanda. A vidíte jak jsem dopadl... Ihned po vydání totiž vydavatel Naga productions umístil celé album volně k poslechu na svých stránkách, což byl mimořádný nápad a tomu kdo ho nevyužil, nezbývá než zainvestovat těch směšných 250 peněz do nákupu. V tomto případě se mu vedle trvalého poškození dostane skutečně za málo peněz hodně muziky. K tomu přičtěme hodně nadstandardně řešený booklet a nový vizitor z vesmíru je již doma. Hlavně klid...


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

parlost / 3.8.14 13:17

Pro mě je Mike Oldfield jeden ze svaté trojice: Pink Floyd, Vangelis, Mike Oldfield. Hudbu jsem začal poslouchat jako -náctiletý v druhé polovině let devadesátých a Mike Oldfield byl myslím druhý autor (po Vangelisovi), který mě chytl za srdce albem Islands, ke kterému jsem se nějak náhodou dostal. Pro mě jsou nejlepší alba. Crises (1983), Islands (1987), Tubular Bells II. (1992), Voyager (1996), Guitars (1999). Následný odklon od kytarové hudby, které započalo už paradoxně albem Tubular Bells III. mě zase tak moc nesedl. Jako mladší jsem si i říkal, že by bylo super, kdyby Mike překvapil rockovým albem ve stylu let osmdesátých. Stalo se téměř o patnáct let později a přiznám se, že při poslechu prvního singlu (Sailing) jsem byl nepříjemně překvapen. Ostatní písně jsou naštěstí laděny jinak, ale i tak je pro mě album trochu zklamáním. Celkově mě přijde monotónní, bez nějakých výraznějších kytar, zapamatovatelných okamžiků a trochu mě i zarazilo, že vše zpívá jeden (byť dobrý) zpěvák. Nicméně jak už v mnoha recenzích zaznělo, toto album se musí naposlouchat. Po více posleších jsem k němu byl smířlivější. Jsou okamžiky, které se mi líbí docela dost: např. kytarové sólo v Castaway či píseň Nuclear. Každopádně Mike už má své "odskládané" a nedá se čekat, že by v současném věku nějak hýřil inovativností a kreativitou. Ostatně po The essential Mike Oldfield (1997) se už jeho hudba čím dál více množila odkazy na Tubular Bells a další starší věci (např. vyloženě nevhodné zařazení jinak celkem slušné písně Man in the Rain do alba Tubular Bells III., ke kterému tato "kopie" Moonlight Shadow měla připoutat pozornost). Takže pro mě je to slušné album, avšak není dost dobré na Mika. Nicméně, Mike za svou kariéru byl už párkrát v útlumu, aby následně šokoval nějakým excelentním albem.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Milan "Bhut" Snopek / 7.11.12 11:00odpovědět

budoucnost black metalu??? dávám kilo...

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky