Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Graveyard - Innocence & Decadence

GraveyardInnocence & Decadence

Jirka D.11.11.2015
Zdroj: 12" černá gramodeska v gatefold futrálu (# NB 3564-1 / 27361 35641)
Posloucháno na: Ortofon 2M RED / ProJect XPression III / ProJect Phono Box SE II pre-amp / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Čtvrtá deska Graveyard a po předchozím slabším kusu opět na vrcholu. Hledat v současnosti lepší hard rockovou kapelu je skoro zbytečné, jsou tu Graveyard!

Druhá půle letošního roku jakoby neznala hranic a neustále sype jednu skvělou desku za druhou. V redakci už dlouho nepamatujeme takovou žeň, takový příděl nahrávek, u kterých hodnotíme s chutí vysoko, a bitva o volný termín na recenzi se už dávno oprostila od kolegiality a jakýchkoliv ohledů. Dnes tedy Graveyard. Švédská kapela, kterou lze právem řadit na vrchol současné retro rockové vlny, která jako jedna z mála nepůsobí nepatřičně trapným dojmem a která si deskou „Hisingen Blues“ (2011) získala pozici, ze které ji nesetřásla ani lehce nedotažená nahrávka předchozí.

 

Graveyard band


„Innocence & Decadence“ je čtvrtým albem Graveyard a přišlo na svět poznamenáno výměnou na postu baskytary. Do sestavy se vrátil Truls Mörck, kterého pamětníci jistě znají coby jednoho z autorů debutní desky, a který opětovně naskočil do rozjetého vlaku Graveyard a zcela sebevědomě se pustil do díla. Jeho přínos je znát hned od prvního poslechu (aniž bych se tím chtěl jakkoliv dotknout odešlého Rikarda Edlunda), neb kromě výrazné baskytary obohatil výraz kapely o vibrafon a jednu skladbu sám nazpíval. Ostatně když už jsme u těch zpěvů, je třeba se zmínit i o tom, že kromě Mörcka ukradl vokální linku jedné písně i kytarista Jonathan LaRocca Ramm, a že atmosféru balady Too Much Is Not Enough skvělým způsobem dokresluje ženský duet Sabiny Ddumba & Melindy De Lange. Co tím chi říct? Především dvě věci...

Tou první a méně důležitou je skutečnost, že deska „Innocence & Decadence“ působí hned od prvního setkání barevně a neskutečně svěže, a to nejen díky proměnlivosti vokální stopy. Graveyard se aktuálně prezentují jako velmi vyzrálá kapela, která s lehkostí a čímsi, co bych nazval aristokratickou nadřazeností (v tom nejlepším myslitelném smyslu slova), složila a nahrála odlehčenou, vyváženou a bravurně poskládanou rockovou desku. A tím už vlastně mířím ke druhé skutečnosti, kterou je právě skladatelská jistota a obecně přístup, který je na hony vzdálen pouhému kopírování starých mistrů (v čele s Led Zeppelin) a pouhému navozování čehosi jako „ducha starých časů“. Imitací a kapel, které se pouze vezou na této vlně, působí a neustále přibývá řada, ale těch samostatných a skutečně svébytných je jen pár. Graveyard jsou jednou z nich a aktuální deska je důkaz mnohem pádnější než deset odstavců novinářské agitace.

 


Jedenáctka skladeb byla rozdělena na dvě strany vinylu a najdete v nich v podstatě všechno, co lze od správné hard rockové desky očekávat. Samozřejmě většinu energických a dobře šlapajících songů, v případě Graveyard navíc unikátních a nezaměnitelných jeden s druhým, trochu psychedelie (Can't Walk Out), sem tam nějakou baladu (již zmíněná a ženským duetem úžasně doplněná Too Much Is Not Enough, Stay For A SongExit) a pak samozřejmě červenou nit, proplétající se celou nahrávkou – blues rock. V podání Graveyard lahůdka a ideální způsob, jak zabíjet stres a hektičnost doby. Určitě vzpomínáte na úžasnou věc Longing z desky „Hisingen Blues“, dnes lze podobně relaxovat třeba u Far Too Close. Hudba jako terapie fungovala vždy (aspoň v mém případě) a právě ve společnosti této kapely z Gothenburgu tohle spojení dostávalo svůj další a nezaměnitelný rozměr.

Celkově tedy maximální spokojenost, ale to už jste asi poznali. Graveyard jsou na scéně devět let a za tu dobu se vypracovali do pozice zcela unikátní hard rockové kapely, která si i přes jasnou inspiraci v sedmdesátých letech jde svou cestou, dosáhla svého výrazu a svého nenapodobitelného zvuku. Roční zúčtování máme za chvíli a Graveyard v něm nebudou chybět!

 

Innocence & Decadence vinyl


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Garmfrost / 23.2.16 15:49

Já nejsem zklamaný jako kolega, ale ani nadšen jako v případě výborného předchůdce Urd. Tam se po letech vrátilo nadšení, oheň, vynikající nápady a v neposlední řadě geniálně provedené zpěvy. Na novince se pracovalo s podobným scénářem, tedy hodně zpěvů, hodně melodií, ale onen moment překvapení se nedostavil. Borknagar tentokrát sázeli více na počet legendárních zpěváků a jejich sólových vstupů, než skladatelskou a aranžerskou rafinovanost, respektive pěveckou provázanost jako tomu bylo na Urd. Zde mám pocit podobný u projetků typu Avantasia, kde je přehršel super zpěváků sólistů, ale navzájem příliš nespolupracujících. Kupodivu se mi nejvíc líbí Vintersorg, který se konečně netlačí do tenoru, ale krásně řve a brouká ve středních polohách. Zavzpomínal si i na svůj bohatýrský vokál a ten je krásnou třešničkou na dortíku. Já si vždy užíval Borknagarovské kytary, spešl rytmiku a melodie, které mění stylové následovníky v jejich přesvědčení. Ano, nelze do nekonečna být na piedestalu žánru, všichni stárneme, ale pěknou písničku, u které se tají dech, bych ocenil. Shrnuto - dobrá deska, za kterou by každá druhá skupina upsala duši ďáblu. Vše je tak já má být, ale potenciál Borknagar zůstal nenaplněn.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

--eR-- / 11.11.15 15:06odpovědět

Baví až tak, že jsem to snad ani nečekal. V přemíře stoner / hard rockových spolků, kterých se rojí rok od roku víc a víc je tohle kvalita a osobitost. Jsou jinde, to retro jedou po svém. I pro mě fakt jedna z nejnašláplejších nahrávek tohoto roku. 85%

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky