Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Greenleaf - Trails & Passes

GreenleafTrails & Passes

Jirka D.15.4.2014
Zdroj: FLAC (44.1 kHz, 16 bit)
Posloucháno na: Pioneer PD-S504 / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Greenleaf zamíchali se sestavou, vydali vynikající desku a dostali se mi pod kůži stejně jako loni Kinski.

V katalogu Detroitského vydavatele Small Stone Records se čas od času vyplatí zapátrat, obzvlášť pokud máte rádi stoner rock. Není tomu tak dávno, co kolega zde na Echoes psal o čtvrté řadovce Sasquatch, dnes zamíříme zpátky do Evropy a konkrétně do Švédska, odkud pochází parta Greenleaf.

 

Strůjcem všeho kolem GL je jistý Tommi Holappa, kytarista jinak angažovaný především v lehce metalovějších a s GL výrazně propletených Dozer, kterému už od počátku sekunduje na baskytaru Bengt Bäcke. Obsazení na ostatních postech se v průběhu let mění, konkrétně mezi předchozí deskou „Nest of Vipers“ (2012) a tou aktuální nezůstal kámen na kameni. A změna souboru evidentně prospěla, protože nahrávka „Trails & Passes“ je velmi zdařilá.

 

Band

 

Trochu zorientovaným posluchačům novinka jisto jistě připomene snažení jejich krajanů Graveyard, kteří již svou druhou desku vydali v Německu u Nuclear Blast, takže se o nich psalo celkem hodně. Podobnost tu je, nepopírám, GL smrdí retro hard rockovým feelingem na sto honů, k takové „Hisingen Blues“ zmíněných Graveyard nemají vůbec daleko a podobnost loga na obalu je vlastně tím nejméně podstatným průsečíkem.

 

Výraznou předností „Trails & Passes“ jsou skvěle napsané skladby, které fungují naprosto přirozeně a elegantně, a jejich následné seskládání na albu. Rytmicky přímočaré věci jsou prokládány baladičtějšími kousky, deska v jeden moment skvěle šlape (což by rocková nahrávka tak nějak měla) a následně vás pohoupe na vlně příjemných kytarových a vokálních melodií, které ale nejsou přeslazené a zavčas dokáží vyklidit pole pro energickou pasáž. Dokonalá kombinace všeho je ukryta v titulní skladbě, která je asi tím nejlepším, s čím se na nahrávce můžete potkat, takže její zařazení na poslední místo tracklistu lehce překvapí.

 

 

 

Z mého pohledu jsou si GL nejjistější v pomalejších písních, které ve mně probouzejí zvláštní pocit melancholie a současné radosti ze života, přímo touhy po životě. Něco jako když čtete Saroyana. Nebo posloucháte sólovky od Branta Bjorka. Ať už jde o „Ocean Deep“, „Depth Of The Sun“ nebo decentně psychedelickou „With Eyes Wide Open“, GL bez problému dokazují, s jakou lehkostí dokáží napsat skvělou skladbu a to jsme ještě nedošli na konec desky a k výborné věci „Bound To Be Machines“ a ještě lepší a již zmíněné „Trails & Passes“. Do kategorie nelichotivých poznámek řadím pouze tu směřující ke zbytečně přetlakovanému zvuku a pak onu podobnost s krajany Graveyard. Do kategorie „nutno zajistit“ pak gramodeskovou edici, která vyjde v Německu na začátku května.

 


 
Aktualizace 15. července

 

Chvíli to trvalo, ale vinyl došel a jak se říká, bylo to "za pět minut dvanáct". Na Bandcampu vyprodáno, české distribuce mlčí a pár kousků lze sehnat snad už jen na Discogs. Edice pro gramofony je celkem jednoduchá, simple obal, černá papírová kapsa, ale s antistatickou vložkou (což je celkem vzácnost), samotná deska v těžším, transparentně oranžovém provedení. Přes všechnu skromost se na zadní stranu dostaly texty a všechny další podstatné informace (tzv. "credits"), a to je milé. Zvukově deska odpovídá dnešní době, bez debat se tlačilo hodně nahoru a zkreslení ke konci je slyšitelné, i když nijak výrazné.

 

Greenleaf vinyl


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Ruadek / 8.10.13 11:58

Vše podstatné jsem už napsal do Redakčních Ozvěn měsíce září, takže co říci dál? Jsem spokojen, jsem zvědavý kam se skupina pohne příště. Deska je výborná, ačkoli ničím přelomová, to jsem po nich ale ani nechtěl. Předchozí desky se mi líbí všechny, zaznamenal jsem postupné vyklidnění přesto s velkým potencionálem. Tento rok vychází alba od všech post-rockových velikánů a jedna je lepší než druhá. V jejich zástupu GIAA se svou poslední deskou trochu blednou, jejich dílko je každopádně svěží a cítím z něj radost z hraní. A kdybych tuhle upřímnou radost cítíil z většiny rockových desek součastnosti, bylo by tu emocí na rozdávání. 75% je myslím za mě tak akorát.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Ruadek / 15.4.14 8:14odpovědět

Tak tohle je hodně příjemná věc, která mě v poslední době docela chytla. Každopádně ony pozitivní pocity z toho, že mě z té hudby "baví život" zažívám spíše u nového počinu Kamchatka. Ten mi sedl ještě o fous víc.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky