Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Ke Guyođ, rakouským průzkumníkům nekonečných hlubin oceánu, jsem se dostal teprve nedávno. Podvědomě jsem nějaký ten měsíc tušil, že se ocitli v hledáčku Corrosion Plague Records, tedy mini-labelu, na kterém se podílí přátelé, ale moc důkladně jsem nepátral. Pak se to nějak sešlo. Důkladnější pátrání jsem aktivoval zhruba ve stejné chvíli, kdy se objevila možnost jejich hudbu pořádně navnímat a kdy se kapela chystala na společné vystoupení s Heiden v Praze. A sešlo se mi taky v hlavě, že ani Corrosion Plague Records a ani Heiden přece nemíří vedle. Na tyhle Guyođ je třeba si posvítit a bude asi třeba lepší čelovka, než ta za pár korun z Temu, neboť hlubiny oceánu jsou nekonečné a temně opravdové, ne jako ty z vystřihovánek pro nejmenší.

Guyođ si pozornost zaslouží už jenom proto, jakým stylem svůj hlubinný metal prolínají skrz tři žánry. Ano, je to death metal, je to taky doom, kus funerální mystiky, ale i blacková vřava, co se vzájemně propojuje. Můžeme to temné klání pojmenovat klidně jako atmosférický death metal, nebo načernalý doom, když na to přijde a když se nám nebude chtít být příliš složití. Všechny tyto styly, vlivy a temné nálady kapela absorbuje a spojuje ve zvláštní a neotřelý slepenec, který není na jeden nebo dva poslechy. Ale je to lákavé dobrodružství. Guyođ možná nejsou úplně atraktivní a na první dobrou, ale mají v sobě cosi přitažlivého, možná i magického.

I když se bavíme o EP (pravda bohatém, 29 minut je hezký výkon), je to hodně o tom se do těch oceánů vnořit. Že by Guyođ byli takoví misantropičtí Ahab? Au, tohle přirovnání trochu bolí, nenechme se zmást jen hlubinami pod hladinou. Guyođ nejsou tak epičtí ani vypravěči. Ale atmosférická jejich hudba být umí, o tom žádná. A když k tomu přičteme ty zvukové plochy (signály), když se úplně vypnou riffy, nebo když kapela zfunerální, borci si drží svou jistotu a nekloužou někam do absurdna.

Tahle temnota má smysl. Hustota a dřevnost je zpracována způsobem, který se úplně neslyší a v záplavě si navzájem podobných sdružení se tohle prostě počítá. I když už má kapela za sebou jedno velké album Heart of Thy Abyss (2023), pořád je trochu víc v pozadí, než si skutečně zaslouží. Nebo na druhou stranu, proč ji tam v těch hlubinách nenechat, o to větší radost je jejich zatěžkaně chmurné vylovení.

Bůh se topí v temných hlubinách a propadá agonii, a Guyođ tuhle scenérii zachycují překvapivým způsobem. Místy mají mimo jmenované žánry a jejich protnutí i své progresivní chvilky, kdy se třeba temnota válu Behind Walls of Ice otevře i tímto směrem. Je tam zkrátka potenciál vnímat ty hlubiny obšírněji, i když se drží pořád v ryze podzemním módu. Je to o přístupu a schopnostech tento mód uchopit jinak. A tady to funguje. Guyođ mě dostali na svou stranu a já mám jisté další jméno, které budu dál sledovat. Jo, tohle mě hodně zajímá.