Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Povstání padlých. Jak příznačné pojmenování nového alba po tříleté odmlce, kdy jsem o Hetroertzen neslyšel zhola nic. Ne, že by to byla prodleva nějak závažně výrazná, ale čekání nástupce vynikajícího Ain Soph Aur bylo netrpělivé. Název Uprising Of The Fallen tak hned zkraje předsouval slibné naděje.

Jednoduchý motiv na obale je dostatečně výmluvný k tomu, aby člověk pochopil, že tentokrát se budeme opět učit okultnímu poznání. Mystična je zde opět dostatek, ale v trochu jiné podobě, než jak mohlo nabídnout album minulé. Nyní se dotkneme tmavých listin z jiného úhlu pohledu. Posledně měla deska náplň takřka obřadní. V novince toto zcela necítím, ale pod povrchem to stejně tluče. Kapela se na vás dívá skrze rychlé songy s dominantní melodikou. Ten záchvěv jakési mše tu pořád je, ale není to už tak zdobený ceremoniál jako kdysi. Momentálně plují na povrch daleko primitivnější pudy, které se odráží například v bicích. Ty zkrátka sypou a sypou. Samozřejmě, že neopomínají jistých změn a zvratů, ale ve výsledku tlučou jako o život. Významnou roli sehrává samotný hlas. Frater D, který se aktuálně přejmenoval na Deacona D, čímž dostál dalšího titulu v církevních hodnostech (jestli je tomu tak i ve skutečnosti si netroufám tvrdit). Jeho hlas totiž není jen něco, co v nějakém rytmu odříká text, je to další nástroj. Další zvuk, který jitří nemalé emoce. Zavrtává se vám do hlavy, aniž byste tušili poselství lyriky. Působí až nepříjemně, snad kazatelsky, a právě proto má určitou čarovnou moc, díky které vás upoutá.

Vedle obecně záhadné náplně se může nahrávka pochlubit i svižnou kadencí, což už jsem naznačoval výše. Ačkoliv má necelou hodinu hrací doby, relativně rychle to všechno uběhne. Než se nadějete, je tu konec a vy se začnete ptát, co jste to vlastně slyšeli. Možná proto, že i přes svou jistou energii a rychlost (samozřejmě to neplatí stoprocentně, neboť ke zvolnění rovněž dochází) deska skrývá mnoho složitého. Je to stejně jako s učením, o kterém se tu zpívá. Prostě to není pro každého a zvládnout se to nedá po prvním kurzu seznamovacího sezení. Musíte trochu přemýšlet, hledat, probudit vlastní iniciativu a začít číst mezi řádky. Ne každý detail se ihned rozkryje. Ne každá melodiem vás chytne za nos a povede. Jsou tu nenápadné vyhrávky, množství drobných detailů a proláklin, které se jaksi zjevují. V hromadné kouli lze desku snadno odsoudit za její zbytečně povrchní přímočarost, avšak opak je pravdou. Teprve později nabízí jablka poznání, jako onen pověstný had, jenž se zároveň stal inspiračním motorem kapely.

Chcete návod, jak do toho? Tak to se zeptejte sami sebe. Zeptejte se, zda se vám okultní tématika black metalu líbí. Zeptejte se, zda chcete vnímat tu složitost a nelehkou úlohu vzkazů. Zkrátka tím chci říct, že při poslechu něčeho takového jednoduše nebudete doma luštit křížovku. Mně celá deska nějak neseděla, nemohl jsem se do ní dostat. Oříšek byl jednoduše v nesoustředěnosti. Najít si chvíli pro nerušený poslech je vzácností, které se mi nedostává. Ale když už něco takového přijde, obvykle něco objevím. Teď to byli Hetroertzen v důkladném sluchátkovém, ničím nerušeném poslechu. Tam jsem snad správně pochopil tu tajemnou auru, která se kolem alba tak lákavě vznáší. Padlí povstali a přizvali vás mezi sebe. Zda vezmete do rukou meč, či se dáte na útěk, je vcelku snadná volba. Cesta není jednoduchá, ale kráčet se po ní dá. Konec konců, proto jsme se na ni vydali, nebo ne?