Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Hexekration Rites - Misanthropic Path of Carnal Deliverance

Hexekration RitesMisanthropic Path of Carnal Deliverance

Garmfrost28.5.2025
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Hexekration Rites si pohrávají s disharmonickými vazbami, které umně vkomponovávají do hlomozícího pekla, černočerného death metalu.

Pařížská horda Hexekration Rites za svoji nedlouhou cestu urazila notný kus. Od dvojčlenného projektu k regulérní kapele. Od hrubozrnného hrubiánství k promyšlené pochmurné temnotě. Pánové holdují temnému mixu blacku s deathem. Jejich sound je vyváženou porcí špíny s precizním citem pro detail. Loňské EP Gathering The Disciples už napovídalo, že je s Hexekration Rites nutné počítat. Posila za bicí soupravou, Aryth, dokazuje, jaký je rozdíl mezi (dobře) naprogramovanou rytmikou a živelností lidského surovce.

 

hexekration rites

 

Full-lenght debut Misanthropic Path of Carnal Deliverance se honosí jednak výtečným obalem, který svou úsporností pasuje k náladě nahrávky a budí ve všímavci představivost. Kdo chce vidět symboly, najde je. Komu stačí jasně řečené, dostane vše jak na talíři. Kdo slyšel předchozí tvorbu, bude nadšený, jak dobře se pracuje se zvukem, který je jiný, než obě EPs, avšak zachovává si jasné kontury, díky kterým je vyjadřovací jazyk Hexekration Rites rozpoznatelný. Francouzskou trojici hrdlořezů lze v klidu prožít a přitom hrozit v nadšeném rauši. Kapela se dá přirovnat ke slavnějším krajanům v čele s Aosoth, byť je jasný cíl znít aspoň trochu po svém a klasičtěji.

 

Na albu mě baví vytažená basa, která má potenciál stát se nejen tvrdým spodkem pro kytarové rachocení, ale krade si poslech pro sebe. Zběsilé sólové vyhrávky basu rády krotí pro své potřeby, ale ta se nedá… Hudba je těžkotonážní a hrubá. Bicí spolu s basou tvoří rytmický tandem. Potěší pestrost hry obou – zpívajícího basáka a tvůrčího bosse zároveň – H.R. Arkyona a výtečného rytmistra Arytha. Arkyonův parťák, spoluzakladatel, kytarista C.S. nejen běhá po hmatníku a ničí struny, jeho devízou jsou právě ony zběsilé sólové vyhrávky. Hexekration Rites si pohrávají s disharmonickými vazbami, které umně vkomponovávají do hlomozícího pekla, černočerného death metalu.

 

Nové skladby jsou pestré, pohybují se převážně ve středním tempu, jsou řádně groove a ve své podstatě tvrdé až brutální. Mnohdy mi na mysl přijde vzpomínka na dávné Bolt Thrower a jejich masívní tlak na posluchače. Z pomalé smrti jsme náhle vystřeleni raketou. Album o devíti chodech graduje. Expanduje do rozbité mysli. Každý úder do bubnu, každé trhání strunou, každé zachrchlání či growlování má předem promyšlenou funkci. Její potřebou je ovládnout nebohou mysl, která se připravila na tvrdý, ale pomalejší metal a záhy je konfrontována nekompromisním výplachem.

 

Hexekration Rites vstupují na scénu zcela suverénním stylem. Je znát, že Misanthropic Path of Carnal Deliverance je sice prvním dlouhohrajícím počinem s nejednou takzvanou mouchou, ale zkušenostmi nasbíranými dvěma kratšími nahrávkami a učinkováním v dalších kapelách síla Hexekration Rites roste. Je-li tohle začátek, jsem zvědavý na pokračování. V kapele se snoubí cit pro skladbu, pro extrémní umění i stylové nadšení.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky