Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Hideous Divinity - Simulacrum

Hideous DivinitySimulacrum

Garmfrost20.12.2019
Zdroj: mp3 (320kbps)
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Simulacrum je plné profesorské techniky a nakažlivého nadšení a rovněž bravurního growlu...

Pouhé dva roky po skvělé Adveniens, pouští do světa Hideous Divinity další sbírku masakrů. Italští maniaci jsou na každé desce surovější a právě tak i novinka Simulacrum představuje vrchol bestiality, jaké jsou Hideous Divinity schopni. Přestup od žánrově příznivějšího labelu (což Unique Leader Records bezesporu je) k daleko otevřenějšímu a komerčně úspěšnějšímu Century Media zřejmě dostane kapelu k mnohem početnějšímu posluchačstvu. Century Media mají pod palcem různorodou smetánku elit i jelit metalové scény. Doufejme tedy, že si Hideous Divinity zachovají svůj osobitý ráz a nenechají se převálcovat představami jednoho z hlavních tahounů metalového světa.

 

hd

 

Hideous Divinity mají čuch na dobrý riff a vzácnou schopnost mixovat brutalitu se sotisfikovaným metalem. Tam, kde si každá druhá kapela vystačí z blasty a porcovanou zuřivostí, tam Hideous Divinity nacpou ještě pořádnou porci progrese a melodických spádů. Neustálé změny tempa i nálad ničím neruší expandující auru díla. Posluchač je tak pevně připoután k nahrávce, ze které není úniku. S potěšením jsem zaznamenal i pořádný ranec blackmetalové černoty. Simulacrum je vystavěné natolik pečlivě a s citem, že žádné odbočky a vlivy nemění charakter jejich muziky. Pořád se jedná o dobrou deathmetalovou bouři. Nutno podotknout, že oproti minulosti jsou Hideous Divinity nasypaní jak vánice před dveřmi, ale ústup z klasické brutal/deathové roviny je více než očividný.

 

Ač jsem uchvácen ďábelskostí úvodního fláku Deleuzean Centuries, na své si přicházím zejména v rytmicky nejpestřejší Actaeon. Řekl bych, že právě v této kompozici předvádí zejména kytarové duo Enrico Schettino s nováčkem Riccardo Benedinim zač je toho loket. Jejich sólové vyhrávky unáší natlakovanou náladu skladby do rozličných podob. Rytmická sekce jim půdu pod nohama nedrží příliš pevně. Galati s Franceschinim nejsou z řady konzervativních přizdisráčů a divočí vskutku pekelně.

 

Zvukově se opět jedná o naprostý masakr, při kterém kdekomu naskočí kopřivka. Připadne mi, že je Simulacrum tentokrát citlivěji ošetřené mixem, ale o žádnou audiofilskou záležitost se věru nejedná. Nicméně jsem slyšel daleko větší zvěrstva, při kterých jsem musel točit volume hodně doleva. Líbí se mi i barva kytar, které příjemně jedovatě řežou. Bicí moc nemlaskají a basu je slyšet hlavně na sluchátkách, ale co už.

 

 

Jemným výtkám nastavuje hudební produkce Hideous Divinity vztyčený prostředníček. Chytlavé zlo a chytrá brutalita se zlým ocasem nového alba těchto mladých zuřivců jsou vysoce nakažlivé. Doposud jsem je bral jako mladou kapelu, hledající si své místo. Nyní cítím, že mám tu čest s interpretem, který si uznání zaslouží v plné míře. Simulacrum mě strašně moc baví. Je plné profesorské techniky a nakažlivého nadšení a rovněž vskutku bravurního growlu. Hideous Divinity se pomalu ale jistě kvalitativně dostávají mezi elitu scény. Velký label za zády jim snad pomůže dostat se do širšího povědomí a kýženého uznání…


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Garmfrost / 15.11.19 14:11

S Damnation není novinka podobná ani náhodou. Mě jen hodně okrajově připadla Universal Truth, že by tam mohla být, ale jen do chvíle, než člověk začne poslouchat trochu pozorněji.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky