Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Human Vault - Self - Rust

Human VaultSelf - Rust

Victimer13.1.2021
Zdroj: CD digipack // promo od labelu
Posloucháno na: notebook / minivěž / industrial flow / TV
VERDIKT: Dlouhé pásmo temné elektroniky, která má stejně blízko k bucharům vyřazených strojíren jako k vřelému objetí krásných scenérií. V rámci undergroundu, samozřejmě.

Ze strany labelu Aliens productions přišla další výzva, několik sympatických nahrávek rezonujících různorodou elektronikou a já si je jednu po druhé v klidu začal pouštět. U Human Vault jsem zpozorněl a zmocnila se mě chuť rozebrat si tento projekt do posledního šroubku. Nebo tedy alespoň jeho poslední albovou zastávku nazvanou Self-rust. Tohle je totiž skutečná výzva. Přes sedmdesát minut materiálu, jeho velice proměnlivá tvář, kterou můžeme nazývat rytmickým industrialem, stejně jako atmosférickou elektronikou, v níž koluje další řada vlivů a vrstev. Hned když jsem si tohle album pustil a vnímal první tři, čtyři skladby, věděl jsem, že u něj strávím hromadu času.


A jak říká sám autor, George Turoczy alias Mortum, tuhle desku není jednoduché dostat pod kůži, ale nakonec to může být užitečná zkušenost. Myslím, že přesně tak to nakonec je. Self-rust je drsná pocitovka, slizká jako had a rezavá jako stará čepel, stejně jako povolná k atmosférickým hrátkám a krotící svou hrubou strukturu jemnými vlákny své vlastní vlídnosti. Aby bylo jasno, jsme hluboko v undergroundu, v tom elektronickém a pokud budeme chtít výš, nikdy se tam nedostaneme. Human Vault předvádí šarmantně težkopádnou možnost, jak rozeznít podzemí. Uslyšíte klapat průmyslové konstrukce, rozklad vlastní mysli v doprovodu temných představ, tišší chod ambientu v hustých rytmech i atmosférické vyhlížení ven z hučící elektrárny.

 


Projekt Human Vault existuje téměř čtvrtstoletí a mé pozornosti doposud unikal. Srovnávat tedy provokativně (ne)přístupnou ocelařinou Self-rust s jakýmkoliv předchozím albem nebude na pořadu dne. Beru jen přítomnost a jak se ta ponurá a plasticky se měnící hmota Self-rust plazí v příšeří a přitom ukazuje, že je ambiciózní nahrávkou. Od Skinny Puppy až po Tábor radosti. Od zbytků noise music po zvrácený puls krásy. Tak nějak mi ve zkratce Self-rust rezonuje v uších.


Z alba jde zmar, demontovaný pocit naděje uvedený v šedou, hnisající realitu. Je to jako jít krajinou bez stromů, bez slunce a s oplocenými remízky, kde spí poslední duch přírody. I přes zjevné vládnutí temnoty, je přesto Self-rust věrnou kolekcí, která se poslouchá prakticky sama a i když nedrží příliš při sobě a skladby působí separovaně, pojí je ten široký pohyb v temné elektronice, širší než bych očekával. A to je plus, jakým Human Vault umí strhnout pozornost.


Album Self-rust je celek těchto ocelových samorostů. You Deny uvádí desku na vlně plazivého industrialu stříklého troškou noise a rozostřenou nepřístupností. Až pak se album pěkně roztáhne, a to hned ve druhé skladbě Defragmented. Nebo třeba pátá věc Forged To Kill, šlapavý temný kolovrat elektroniky, která je nohama hluboko v  suterénu a ruce se natahují ke slunci. Jde z ní nostalgie i klinické odcizení. Damn You All ve mně vyvolává asociace jihlavského podzemí, ze kterého vystupuje hustý dým a dvě kreatury v maskách lehce otáčejí hlavou, snad aby to celé působilo fakt podivně. Mortum jim ale zavře poklop a nechá je svému osudu, sám si otočí skladbu do rytmických a zlověstně přímých vod. Let The Dead Howl a This Hate v sobě mají dost punkové rebelie na to, aby tu sklíčenou temnotu pročísla a zabila do zdi pořádný kus hřebíku. Vokál je jako u celé řady okrajově elektronických formací plíživým našeptávačem z dutiny v zemi. Až na výjimky, jako třeba v Hus Es Csont, kde se Mortum mění v androida udávající povely z na maděru rozsekaného monitoru.

 


Self-rust je zkrátka a dobře studená saň, ozubený kolos i notně upravený a korodující parket. A je to právě ta neurčitost a totální neoposlouchatelnost, co mě na této desce dráždí a nutí se k ní vracet. Neposlušná a nepoddajná záležitost. Dávající na vědomí, že kdesi v puklinách existují zbytky života.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 27.11.21 11:40

Dobře, omlouvám se, to nejdebilnější jsem psát nemusel, nechal jsem se unést. Jsem fakt ale Ministry fanda a to hodnocení mi přišlo hodně nespravedlivý (jak stran třeba kvalit průměrného rocku/metalu, tak v rámci Ministry). Asi je všeobecná shoda na tom, že nejlepší desky Ministry jsou Psalm 69 a Filth pig (možná i Dark spoon, ale to už je kontroverzní). Nicméně do Dark spoon Ministry byli Ministry na vrcholu, experimentovali atd. Animositisomina není špatná deska, ale experimentování hodně ustoupilo a ve stejném duchu pak pokračovala anti Bush trilogie. Osobně nejmíň rád mam Rio grande blood, je to nářez, ale bez přídatné hodnoty (snad jen Khyber pass je bomba). Stejně tak Last sucker. Relapse mi už přišla jako mnohem svěžejší kytarová thrash- metalová Ministry deska, From beer to ethernity se snaží znovu o experimenty, ale spíše to nefunguje (i když několik songů je velmi povedených- např. Permawar). Ale Amerikkkant mi přišla už jako velmi dobrá deska s odkazy právě na Filth pig nově se scratchingem a metodou až takové zvukové koláže ze samplů, elektronických vyhrávek atd. a Moral hygiene mi přijde v podobném stylu a mě to baví, protože je to v rámci kvalitních songů. Přemíra těch samplů může někoho srát, ze začátku mi to taky vadilo, ale zvyklnul jsem si:).

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky