Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Immolation - Kingdom of Conspiracy

ImmolationKingdom of Conspiracy

Garmfrost6.6.2013
Zdroj: mp3
Posloucháno na: Philips MCD183, Koss Porta Pro
VERDIKT: Byť jim konkurence nedýchá ani na stopy, po kterých šli už dávno, oni sami předvedli "pouze" svůj standard. Onen "pouze" standard je ale elitní a neskutečně našlapaný.

Pro IMMOLATION mám zvláštní slabost. V dobách jejich počátků jsem je bezvýhradně uctíval a miloval jejich bezbožně surový death metal, pak jsem je na pár let ztratil z dohledu, protože mi moc nevoněla alba „Here in After“ a „Failures for Gods“. Když jsem ale uslyšel „Unholy Cult“, opět jsem nadšeně hltal každý jejich počin. Zejména pak „Harnessing Ruin“ mě do teď dostává do kolen. Avšak přestanu si zde vylívat srdíčko a přejdu rovnou k čerstvé náloži technické brutality „Kingdom of Conspiracy“.

 

Už dlouhé roky neměnná sestava v čele s parádním growlingerem Rossem Dolanem nabízí vzácně vyrovnanou diskografii nadprůměrných alb a ani letos tomu není jinak. IMMOLATION poznáte na sto honů a přesto, že už nejsou žádnými mladíky, přichází opět se svojí typickou surovostí, která je sice mladou konkurencí dávno překonána, ale v žádném případě neřadí kapelu do starého železa.

 

Album je napěchováno hity, což je v rámci death metalu spíše netypické, ale v žádném případě nemyslím stadiónové halekačky či rádiové popěvky. Jsou to zabijácké vypalovačky, které posluchače umí strhnout. Nicméně nepředbíhejme.

 

Album rozjíždí titulní „Kingdom of Conspiracy“. Disonantní riffy a na to naroubovaná sóla s úchvatnými melodiemi, poháněny technickými, ale dostatečně brutálními bicími, přesvědčí posluchače, aby ustal v jiných činnostech a věnoval se pouze soustředěnému poslechu. „Keep the Silence“ v pomalejším tempu nutí přemýšlet o zajímavém textu, ve kterém Dolan zpívá o korupci, o moci chtivosti těch nahoře a hlavně o davu, který se schovává za mlčení a odpoutává se od pohlížení na vše kolem něj. „Indocrinate“ je oním zmíněným hitem, ve kterém se dočkáme toho nejlepšího, co IMMOLATION dokáží. Tedy dech beroucí techniky, zuřivosti a zároveň jímavých sól. „God Complex“ je parní válec. Nemá cenu rozebírat song po songu. Deska „Kingdom of Conspiracy“ je pěkně vyrovnaná a zápory, které ještě zmíním, nejsou skladatelského formátu. Zde nemohu kapele vytknout nic.

 

Prvním mínusem a asi i podstatným je zvuk nahrávky a hlavně bicích. Jakkoliv je Steve Shalaty opět ve formě a jeho technika nemá chybičku, zvuk jeho nástroje rovná se pleskání automatu. Moc mi ani nesedí moderní zvuk, který je sice těžkotonážní, ale nějak mi nepasuje právě k IMMOLATION. Ani Rossův murmur nenabízí ďábelskost a dechberoucí řev, který jsem v minulosti doslova hltal. Působí unaveně a sterilně. Jen doufám, že to není věkem a na další desce se projeví opět ve formě. Stejně tak na minulých deskách byla vždy nějaká perlička, díky které jsem se k těmto deskám rád vracel. Připadne mi, že přes prvotřídní nápady je novinka takové akademické školení bez démonického potenciálu. Takže jak se k desce postavit? Myslím, že až čas se ukáže pravá podstata této fošny. Zatím nadšený dávám palec na horu, ale s váhavým pokýváním fanouška, který IMMOLATION poslouchá opravdu dlouho a ledasco už ho nepřekvapí a neposadí na zadek.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

jazzko / 28.1.14 14:49

Zkusil jsem si pustit poslední desku Satyricon, navnaděn recenzí, zvědavý po hlasité kritice fanouškovské obce. Nutno na začátek říct, že Satyricon jsem poslouchal od vydání Nemessis až po Now, Diabolical. Poté jsem se, pro celkově stagnující metalovou scénu, která už mě neměla příliš čím obohatit a z mého pohledu jenom opakovala již opakované, zcela odklonil k hudebním žánrům, které s metalem nemají zhola nic společného, avšak které mi umožnily můj další hudební vývoj. Kapely jako Satyricon, Emperor, Dimmu Borgir, CoF, Immortal, Enslaved a mnozí jiní, na které si z hlavy třeba už ani nevzpomenu, to vše byla jména, která se v mé hudební aparatuře v devadesátých letech, ale i v novém miléniu, objevovala velmi často. Nyní, po osmi letech, jsem zvědavě sáhnul po novince od Satyricon. Satyricon jsou na první poslech umírněnější, pomalejší, čitelnější a jaksi hladší. Ta tam je zběsilé tempo z Extravaganzy, zmizel nádech středověku z Nemessis Divina, postrádám i rockovou přímočarost z Volcana či z Diabolical. Kapela patrně měla vždy za cíl neustrnout na stejném místě a snaha o jakýsi posun v celkovém hudebním vyznění je s přihlédnutím k věku tvůrčího dua Satyr-Frost z mého pohledu zcela pochopitelná a logická. Jinak se na hudbu (ale celkově na jakýkoliv jiný druh umění) dívá člověk kterému je 20 let a jinak ten, kterému je už více než čtyřicet. Syrovost, rychlost a technickou složitost nahrazuje důraz na přednes tónu a hra s barvami zvuku. Rozumím tedy klidným pasážím i rozhodnutí pro analogovou nahrávku (která mimochodem na kvalitní aparatuře zní opravdu velmi dobře). Pánové už nemají potřebu dokazovat, že jsou schopni nadzvukových sypaček a extrémní syrovosti (to ostatně stále jsou), byť i na této desce kdo chce, ten tam i tyto aspekty bez problémů najde. Milovníci extrémní řežby se už hold musí poohlédnout někde jinde. Na chvilku bych se pozastavil při tolika propírané kontroverzní skladbě Phoenix. Je pro mně opravdu překvapením, že jí nazpíval někdo jiný, a že vůbec došlo k rozhodnutí použít čistý vokál. Satyrův hlasový projev přitom považuji za snad to nejlepší a nejďábělštější, co jsem v tomto úzce profilovaném žánru kdy slyšel. Phoenix ale není špatnou skladbou a rozhodně nesdílím názor (patrně většinový), že by byla skladba nazpívaná ležérně, či snad zcela odfláknutá. Naopak, mám pocit, že se dotyčný zpěvák do skladby opravdu snažil položit a v rámci svých hlasových možností vydal ze sebe maximum. Že v žánru jako takovém (a klidně i v celém metalu) zcela chybí opravdu kvalitní zpěváci (čest výjimkám jako třeba Anneke z ex The Gathering), to je holý fakt, avšak na druhou stranu, metalová hudba nikdy nebyla tím správným prostorem pro opravdové zpěváky, ti se realizují ve zcela jiných hudebních žánrech a je to tak naprosto v pořádku. Skladba Phoenix tak pro mně zůstává zajímavým oživením desky a byť bych nechtěl, aby byla třeba taková deska celá, jako jednotlivá skladby vsazená do celku mi přijde více než povedená. Satyricon dozráli do dospělosti a pokračují tak tam, kde je to z mého (ale snad hlavně z jejich) pohledu logické. Rozhodně se jedná o správný krok a za sebe jsem rád, že se Satyricon odmítá zařadit do obrovské haldy kapel, které hrají 20 let stejnou hudbu s minimem invence a s totální rezignací na jakýkoliv hudební progres. Satyricon mě tedy i po dvaceti letech pořád baví.. :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

slashers / 7.5.14 19:19odpovědět

Tento album nieje na prvé vypočutie, po dlhšej dobe som sa k tejto nahrávke vrátil a dostala sa mi úplne pod kožu. IMMOLATION určite patria medzi svetovú špičku death metalu a nie len technického. PS: recenzia autora sa mi tiež veľmi páčila, tak ako aj album Kingdom of Conspiracy.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky