Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
In The Woods... - Cease The Day

In The Woods...Cease The Day

Victimer23.11.2018
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Časy se mění. Stará a originální kapela je pohřbená, přivítejme tu novou. Výpravně metalovou, předvídatelnou a bez chuti jít proti proudu. Tohle jsou jiní In The Woods...

Jo, časy se mění. Album Pure jsem vnímal jako návrat, novinku Cease The Day beru jako nový začátek. V tom spatřuji největší rozdíl mezi dvěma alby po dlouhé pauze, kdy se zdálo, že In The Woods... se už nikdy nepostaví na vlastní nohy a v podstatě jim odzvonilo. Důvodem nového pohledu na kapelu je především odchod bratrů Botteriových, kteří se podíleli na Pure, ale dnes je kapela v rukou Anderse Kobra a Mr. Foga a zřejmě funguje jako duo doplněné o hostující live muzikanty. Jejich odchodem z In The Woods... vyprchal poslední závan původnosti a originálního pojetí, které bylo již na Pure podrobeno novým výzvám s mnohem přístupnější vizí pro širší metalovou obec. A ne každý ji strávil. I když je Kobro také původním členem stařičké sestavy, tlačí současnou tvář kapely dál směrem melodické dosažitelnosti, která je mi osobně proti srsti. Hudebně je tedy pro mě současná poloha kapely velkým zklamáním.


Jistě, Cease The Day je přímým a docela logickým pokračovatelem svého předchůdce, ale rozvíjí jej do míst, kde bych si přál vidět jiné kapely, než zrovna In The Woods... Do míst, kam zase tak často nesměřuji a pokud ano, tak s jiným vybavením a ostražitější. Pokud jste stejného ražení a už strávení Pure vám dělalo problémy, tak buďte připraveni, že novinka je dalším krokem dolů po schodech, možná rovnou dvěma. I když už minulý, na oko svůdný proces, přivál zpět trochu jinou kapelu, pořád mělo Pure dost mělké psychedelie a tajemnosti, aby se dalo uvažovat o tom dát mu šanci a snažit se jej pochopit. V přítomnosti novinky mne tyhle myšlenky zcela opustily.


Je trochu marné bědovat nad chybějící hloubkou, nad zakrnělou potřebou dál objevovat prostory, které by při troše snahy kapela mohla mít na dosah. A po prvním doteku by zjistila, jestli tu má nebo nemá co dělat. Tyhle úvahy ale pusťme z hlavy, protože umřely spolu se starými In The Woods... někdy po dohrání poslední skladby alba Strange In Stereo. Cease The Day nic moc netají, jde si rovnou za svým a velmi předvídatelným pozlátkem trochu drsnější formy melo - metalu, ve kterém zdánlivý závan psychedelického oparu nezmůže vůbec nic a je jen matným dojmem čehosi, co tu kdysi bylo, ale rozhodně tu není teď.

 


Novinka balancuje někde na pomezí melodického doom metalu s občasným přitvrzením a blackovým vokálem a stejně tak pracuje v rovině zvolnění, kdy beru materiál jako melancholicko - melodický metal s čistým vokálem. Co kapele zůstalo jsou košaté skladby, kdy je k vyjádření zapotřebí cca 7 - 8 minut, což ve výsledku znamená, že se prodíráme kousek od kousku skladbami, které působí výpravně a tváří se, že mají co sdělit, ale pravda je poněkud jalovější. Nic moc se neděje a In The Woods... jen drobně rozvíjí nebo opakují motivy, které nedosahují kvality předchozí desky. Způsob, jakým se nakládá s vokálem, mi také nepřijde jako vydařený. Pokud jsem jej na albu Pure uměl strávit a chápat, tak na Cease The Day už tuhle míru trpělivosti nemám. Mr. Fog mi do In The Woods... nezapadl, rád si jej poslechnu jinde, ale zde mi jeho zpěv nějakým způsobem vadí. Ale už je to vlastně jiná kapela, tak co...


Aby nevznikl dojem, že jenom nadávám a vše se dalo shrnout do jedné věty - stará kapela je pryč a už se nevrátí - samozřejmě je Cease The Day pořád materiál, který by měl být schopen zaujmout a najít si své ovečky. Komu tedy nahrávku doporučit? Určitě novým fans, kteří začali kapele poprvé tykat před dvěma lety a dnes mají možnost v tom pokračovat. Z mého pohledu není tak kvalitní, z toho jejich třeba ano. Ať se vám tedy líbí. My starší si s definitivní platností rozdělme diskografii souboru na dvě etapy. Ta první končí vydáním alba Strange In Stereo a obsahuje alba s kultovní minulostí, tedy Omnio a Heart Of The Ages. Vzpomínejme, vracejme se, v tomto případě nám jiného nezbude. Ale co... pomalé brouzdání se v minulosti je přece krásné. Člověk si zajde na známá místa, ucítí starou vůni ve vzduchu a hlavou mu poběží spousta nostalgických myšlenek. A ta druhá etapa? Budeme o ní vědět, ale moc nás nezajímá...


Můj závěr má jasný vzkaz. Cease The Day je v rámci celé scény průměrná nahrávka, které chybí něco navíc, něco, čím by mohla pročísnout stojaté, nezáživné vody, do kterých sama zabředla. V rámci celkového přínosu a diskografie kapely jde o úpadek a nejslabší kapitolu historie In The Woods... A nevypadá to, že by se mělo blýskat na lepší časy. Současné rozpoložení jde mimo mě a tak se k němu také stavím. Balím si fidlátka a jdu jinam, někam, kde mi bude lépe. I o tom album Cease The Day rozhodlo...


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Robin / 18.12.18 12:48

Doom metal je málo oblíbená odnož metalu, a také ji hraje celkem málo kapel. Ale v podání In The Woods... a Isole je doom opravdovým zážitkem. Neveselým, ale přesto zážitkem.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Tomáš / 26.12.18 23:27odpovědět

Je to zvláštní, ale já v tom místy staré desky slyším, hlavně hned tu první.

Robin / 18.12.18 12:48odpovědět

Doom metal je málo oblíbená odnož metalu, a také ji hraje celkem málo kapel. Ale v podání In The Woods... a Isole je doom opravdovým zážitkem. Neveselým, ale přesto zážitkem.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky