Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Indesiderium - Of Twilight And Evenfall...

IndesideriumOf Twilight And Evenfall...

Bhut8.6.2019
Zdroj: CD //promo od Satanath Records
Posloucháno na: Denon DRA 625, Denon DCD 625-II, Grundig Box 660a
VERDIKT: Black metal z Ameriky s trochou závanu evropského větru. Nápady tu jsou, poslech je určitě pohodový, ale trvanlivost není zrovna veselá. Přesto si lze tuhle desku náležitě užít.

Kapela Indesiderium pochází z USA a je to pouze duo. Ale i ve dvou lze udělat slušnou muziku, o čemž svědčí povedené album Of Twilight And Evenfall…, které je zároveň jejich druhým počinem. Hned tady píšu povedené, protože tu hodnotu jistě má.

 

Jak pokračovat… nuže, tenhle duet hraje black metal. A hraje jej se vší okázalostí, která k němu patří, takže se nebojí sáhnout ani po klávesách, melodiích, sem tam trochu volnějších pasážích a tak. Jinak všechno hrnou v celkem svižném tempu, kdy se nezapomíná na patřičný skřehot, jehož frázování úměrně stíhá kadenci zbytku nástrojů. Je to jednoduše další blackmetalová kapela na světě. Jsou tu, hrají to dobře, vydávají desky… bohužel nic objevného a nového do žánru nepřinášejí, ani se nesnaží cpát do úrovní novodobých trendů okultního vyznění (ačkoliv se to dle obalu může zdát). Mají prostě svůj pohled na věc a nutno dodat, že jim to jde od ruky. Přesto se pár výhrad najde.

 

Předně mi nesedí až příliš časté pasáže se zpěvy. To proto, že ten vokál je občas vyloženě protivný a jeho zabarvení trochu otravné. Zvyknout se na to pochopitelně dá, ale když mistr hlasu zmlkne, tak si uvědomíte, co všechno by bylo slyšet, kdyby… Takže mimo zpěv je slyšet hlavně velice specifický zvuk bicích, u kterých jsem stále na miskách vah, neboť nejsem schopen uvěřit, že jde o živé bicí ve studiu. Některé jednolitější pasáže totiž mají strojově přesné smyčky. Zkrátka mi nástroj přijde programovaný, čemuž dopomáhá i zvláštní zvuk. Není to hřejivé ševelení blán, ani industriálně plechové řinčení. Je to něco mezi tím. Kupříkladu kopáky mi daly dobře vzpomenout na zvuk živáku Mediolanum Capta Est od Mayhem. Ale tím veškerá podobnost končí.

 

 

Těch čtyřicet minut utíká vcelku rychle. Tempo jede z devadesáti procent stále svižně, takže to uhánění vnímáte celkem pozitivně. Díky tomu však ztrácím i nějaké zarážky, které by mi v desce pomohly najít výraznější kusy. Jedinou snad vyčnívající skladbou je závěrečný cover, jenže pokud neznáte originál, tak vlastně ani nepostřehnete, že o cover jde. Tahle verze totiž skvěle sedne po bok zbylých šesti skladeb, které Indesiderium představují. Oním coverem je skladba The Knell And The World, za jejímž autorstvím se musíme vydat do Švédska. Odtud pochází kapela Dawn, která v roce 1998 vydala kvalitní album Slaughtersun (Crown Of The Triarchy), na kterém zmíněná skladba zazněla jako otvírák.

 

Tahle nahrávka má takový ten typický neduh, který doprovází hodně kapel. Sama o sobě je velice dobrá a slušně provedená. Její poslech dokáže skvěle bavit a nějaké ty chybky tam prostě nehledáte, nebo s dobrým úmyslem přehlížíte. Jenže takový model funguje do chvíle, než přijde něco jiného ze stejného žánru, co je sice jen o píď jiné a o stejnou vzdálenost lepší a klidně i horší. Pak vlastně zjistíte, jak snadno zaměnitelný takový materiál je. V tu chvíli je vám to líto, protože je to prostě škoda. Ta deska i kapela má na to být vidět, ale když světem dokáže hýbat nepřeberné množství tomu podobného… Kdo se v tom má vyznat. Takže jo, je to super deska, ale jestli si na ní vzpomenu třeba za rok - to zaručit nedokážu.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

The Lizard / 8.6.19 18:38odpovědět

good

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky