Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Inez - Now

InezNow

David19.7.2019
Zdroj: CD v papírovém přebalu // promo od Mystic Production
Posloucháno na: Yamaha CDX-480, Yamaha AX-490, Beyerdynamic DT 770 PRO 250 Ohm, PC
VERDIKT: V případě vnímání Now více než kdy jindy rezonuje paralela odvěkého dilema náhledu na množství kapaliny uvnitř skleněné nádoby. Je na vás, jestli shledáte její útroby poloprázdné nebo poloplné. Tentokrát volím s klidným svědomím první variantu.

Nasměrovat své umělecké ambice do folkových vod se jeví tak trochu jako sázka na jistotu, s níž se nedá trefit vedle, tedy alespoň ne moc. Ines Brodbeck, zcestovalá Švýcarka s kubánskými kořeny po svém otci, absolventka Basilejské konzervatoře, k rozhodnutí vydat se na dráhu muzikantky na volné noze dospěla zřejmě z jiných pohnutek, než zajištění pravidelného přísunu likvidních prostředků k proplácení složenek, nicméně chopit krk kytary, obklopit se schopnými muzikanty, kteří dokáží vyloudit z rozličných nástrojů více méně exoticky znějící tóny, decentně rozhoupat zbytečně nespěchající rytmus a celé nechat volně plynout není v zásadně nic pobuřujícího, vlastně jde o celkem fajn přístup, proti kterému nemám vážnějších námitek.

 

Zmíněný model si dozajista své příznivce najde, to je bez debat. K zaujetí širšího spektra posluchačů je ovšem zapotřebí víc, než pouze řemeslně velmi dobře odvedená práce. A právě zde se dotýkáme největší, nikoliv jediné, bolístky celé záležitosti dle promo materiálů velmi originálně pojmenované „Mystic Americana Desert Pop.“ Jakoukoliv nadstavbu „obstojného řemesla“ hledám bohužel marně. Většina skladeb postrádá výraznější motiv, který by dokázal posluchače vytrhnout z letargie. Ines se většinu času brodí od nikud nikam a pokud na povrch vyplave slibně se rozvíjející linka, tak jako v úvodu Rising Sun, vzdáleně evokující velikány Dead Can Dance, skončí přesně tam, kde začala, utopená v tichu a zapomnění. Je mi jasné, že prvotním záměrem nebylo stvořit hudbu plnou zvratů, objevných, netradičních postupů a technických fines. Ale jestliže se někdo rozhodne drnkat na strunu citu, prožitku, potřebuje zákonitě probudit na straně příjemce emoce, ideálně pozitivní, což se zde bohužel příliš nedaří. Veškerá snaha vyznívá, i přes znatelné úsilí, ploše a jalově. Je možné, že jsem pouze cynický, citově vyprahlý ošklivák, ale také je možné, že si Ines ukousla prostě jen moc velké sousto…

 

Jako jeden z mála světlých bodů v rámci celkového kontextu vnímám zakomponování španělštiny – zde se Ines pohybuje jistě a bez zaváhání, nicméně v případě anglicky zpívaných pasáží je situace o poznání horší. Tvrdá výslovnost, navíc umocněna ne příliš poutavými texty, veškerou mystiku spolehlivě posílá kamsi hluboko pod drn. Předposlední Nothing To Do With You zaujímá v tomto ohledu pomyslné smutné první místo. Situaci zrovna nezachraňují ani tři instrumentálky fungující spíše jako nedotažené vycpávky hluchých míst, než plnohodnotné články řetězu. Nejvýraznějším momentem alba pak bez větších výhrad a ošívání volím potemnělou Prophet, která i přes svou jednoduchou stavbu nepostrádá příjemně mrazivou atmosféru a jisté kouzlo, jehož se jinde zoufale nedostává. Lví podíl na plusových bodech má především přítomný hlas Gabriela Sullivana dávající vzpomenout na kolaboraci Isobel Campbell a Marka Lanegana.

 

 

 

 

Přibližně zde výčet krásného, hezkého a úžasného končí. Není toho moc, ale ve stínu mého cynismu vlastně vůbec ne málo. V případě vnímání Now více než kdy jindy rezonuje paralela odvěkého dilema náhledu na množství kapaliny uvnitř skleněné nádoby. Je na vás, jestli shledáte její útroby poloprázdné nebo poloplné. Tentokrát volím s klidným svědomím první variantu.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky