Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Interitus - In My Hands

InteritusIn My Hands

Bhut8.10.2009
Zdroj: mp3 (320 Kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Jedná se o již čtvrtou desku v jejich diskografii. I přes vynikající koncertní výkony před množstvím věhlasných kapel stále zůstávají v jakémsi podhoubí. Dosud poslední počin In My Hands je však z něj nevytrhne.

Plzeňské těleso INTERITUS se po čtyřech letech ukazuje s další řadovkou. Novinka je pokřtěna jako „In My Hands“. Jedná se o již čtvrtou desku v jejich diskografii. Přes vynikající koncertní výkony před množstvím věhlasných kapel stále zůstávají v jakémsi podhoubí. Stále se setkávám s lidmi, kteří tuto kapelu neznají. Bohužel je to velká škoda, jelikož tato skupina vskutku má něco do sebe. Snad se jim v budoucnu podaří prorazit na povrch a zvýšit tak svůj fanklub. Nyní se před námi objevuje jejich novinkové album, které se snaží prodrat na vyšší posty pomocí anglických textů. S angličtinou jsme se u této kapely setkali již na albu Frozen Darkness, tím pádem to není nic nového. Ovšem jsem toho názoru, že pro kapelu není angličtina zrovna nejvhodnější volbou. V jejich podání (jak už to u spousty ne-anglicky mluvících kapel bývá) se tento jazyk jeví poněkud kostrbatě a neomaleně. Velmi nepříznivě pak působí dlouhé vokální plochy. Jednotlivé skladby pak ztrácejí na dynamice a síle samotné. Dalším bodem zůstává fakt, že kapela se méně a méně věnuje symfonickým plochám a pasážím. Oproti rané tvorbě kapela upouští od výborných symfonických melodií, které byly dobrým přínosem pro kapelu. Netvrdím, že se v hudbě neobjevují, ale postrádám jejich moc, která mě objímá, když slyším např. prvotní skvostné album Deborah. Naopak přínosem může být větší využití modernějšího zvuku, kterým deska disponuje. V určitých partech alba zaznamenávám i použití různých efektů. Ty jsou však užity střídmě a vytváří jen drobnou příkrasu, která se tak stává příjemným zpestřením. Některé písně jsou obdařeny krátkým textem a důraz je kladen spíše na hráčský um jednotlivců. Vynikají tak dobré melodické pasáže. Ovšem slyšitelným znakem zůstává, že deska zní monotónně a nepříliš výrazně. Celý počin si tak stojí v průměrném středu a nevyniká ani na jednu stranu. Neupadá z důvodu kvalitních pasáží a melodií. Na druhou stranu nevyniká z důvodu horší angličtiny a přílišné jednotvárnosti. Melodie jsou dobré, ale některé se až nápadně kopírují, to je stěžejní muška celého díla.

 

První skladba se při prvních vteřinách prozrazuje moderní soundem, který bude posluchače doprovázet celou desku. Druhá píseň Schodiště je první česky zpívaná, obsahuje pěkný melodický zpěv a dobré symfonické melodie. Třetí kousek klonuje svého předchůdce s rozdílem anglického textu. V páté skladbě Nad hladinou se poněkud méně vydařil mužský zpěv. Song však vyvažuje líbivý ženský vokál, jenž se zde pěkně poslouchá. Šestý kus ve svých útrobách ukrývá velmi pěkné melodické pasáže, ale stín vrhá nepříznivá angličtina. Sedmá věc Tam, kde se nedýchá se stává jednou z nejlepších skladeb, které se na desce nacházejí. Strukturu tvoří melodický ženský vokál, vydařené kytarové sólo a melodické linky. V osmé skladbě, která začíná s gotickými rysy, dojde k nečekanému zvratu. Po chvilce jejího trvání se píseň překroutí téměř až v death doomovou atmosféru. Tento zvrat zůstává kladným přínosem. Ke konci trvání se skladba opět vrátí do svých kolejí. V deváté Dance bych vyzdvihl její vydařený refrén. Po skončení desátého songu máme hlavní část alba za sebou. Nelze však přehlédnout ještě dvě zbývající bonusové skladby. První z nich je znovu natočená píseň Loutny, která se poprvé objevila na demo nahrávce kapely. Druhá skladba je tributní. Jmenuje se Explosive a její charakter dostává označení: instrumental. Velmi vydařená skladba. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mold / 13.3.17 8:47

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky