Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí
Isolant - Drain (EP)

IsolantDrain (EP)

Victimer25.5.2023
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Šestimístná kolekce na vlně industrialu, doomu, strojírenství i do něj vnikající melancholie. Zajímavé, ale až moc statické a bez překvapení.

Isolant jsou americká industrial metalová partička mající na kontě pouhé dvě EP a patřící pod křídla extrémního labelu Sentient Ruint Laboratories. V jeho katalogu najdeme vedle black/deathové disonance a metalové klasiky, také hodně souborů zabývajících se elektronicky ocelárenským zlem. V posledním týdnech mezi takové spolky můžeme započítat mimo jiné třeba Uranium a právě Isolant. Pokud jsou prvně jmenovaní těžším a zvukově surovějším soustem (a výborným), Isolant vsadili spíš na klasiku.


Jejich druhé EP Drain je kolekcí šesti skladeb, ve kterých najdeme vlivy Godflesh, trochu i Swans, a pak taky návaznost na devadesátkové death/doomové žalopěvce. V kapele je izolována trojice muzikantů, která je aktivní v mnoha dalších spolcích napříč undergroundem. Metalových i hlukových. Za všechny bych zmínil třeba Mallus nebo Abstracter. Isolant jsou sice uváděni jako americká formace, ale ve skutečnosti je to mezinárodní záležitost. Jediný Amík v kapele je Max Furst, Mattia Alagna je Ital přestěhovaný do USA a hlukmistr Miguel Souto je pro změnu ze Španělska.

 


EP Drain je směska těžkotonážní strojové mašinérie s pomalým groovy rytmem a kouskem doomové melancholie. Je v tom kus citu, ale přece jen ho ta průmyslová topornost přebíjí. Je to zajímavé spojení, způsob provedení ale ničím zvláštním nevoní. V podstatě se po celou dobu alba jedou standardní postupy, které už byly ke slyšení někde jinde zahrané někým jiným. To samo o sobě asi tolik nevadí, protože Isolant se umí v tomto prostředí pohybovat naprosto přirozeně, ale člověk už vycítí, že ze sebe nic nečekaného nevymáčknou. Vedle strojnického doomování jde z Isolant celkové napojení na rané devadesátky a tehdejší androš. Se všemi jeho experimenty a crust-punkovými dozvuky.


Albu má dominovat zkáza, beznaděj a snad i psychická bolest. Jeho groovy rytmus ale tyhle šrámy zahladí do přijatelné roviny. Nejde o žádné deprese, ale valivý proces, který má docela koule. Isolant jsou možná duševně izolovaní skeptici, kteří zatloukají rezavé hřebíky do rakve rytmem těžkopádných obráběčů, ale o nic složitého nejde. Je to temný materiál, ale má své hranice, za které nejde. Každopádně nějaké světlé zítřky v přítomnosti této desky můžeme v klidu škrtnout. Stále častěji se ale dostává na povrch ta obyčejnost. Schovaná v industrial doomové skořápce, která se hezky houpe a zdá se chytlavá, aby tohle zdání vyměnila za příliš obyčejné menu tak trochu vyškrabané z cizího talíře. Vše je působivé jen tak na půl žerdi. Na moment potěší, ale ani se nenafoukne a zase splaskne.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Sarapis / 21.2.18 8:27

Machine Head nesleduji a už je to dlouho, co jsem naposledy slyšel Burn My Eyes, ale na tom nezáleží. Chci se vyjádřit ke stopáži. Copak by Nuclear Blast mohl mít tak krásné 2LP edice a úžasné limitky a prodávat je za 25, potažmo 66,66 eur, kdyby mělo album třeba jen 40 minut? Dřív kapely osekávaly nahraný materiál, aby se to vešlo na vinyl, dneska se to natahuje na dva, i když na to kapely ty nápady ani nemají. Machine Head stejně jako jiní musí generovat minuty, aby se uživili a nemuseli někam do fabriky, takže jim nezbývá než ředit. Lidi to spolknou, ve vlaku přes Spotify stejně žádné umění nepotřebujou a sběratelé jsou rádi za každý gram asfaltu navíc:)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky