Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Jade - Mysteries Of A Flowery Dream

JadeMysteries Of A Flowery Dream

Sorgh29.5.2025
Zdroj: Bandcamp
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Silná, atmosférická deska ponechávající si tvrdé, metalové brnění. Duel dvou stylů, death metalu s doomem má jasného vítěze, ale kdyby jeden z nich chyběl, nebylo by to tak návykové.

Měl bych tu jedno pěkné album, ve kterém se snoubí tvrdé argumenty s nepodplatitelnou silou emocí. Atmosféra je tady důležitým hráčem, ale nic nebrání tomu, aby se okolo ní hoblovalo o sto péro. To album se jmenuje Mysteries Of Flowery Dreams a stojí za ním kapela Jade.

 

Jade jest projektem tří osob, říkejme jim J. A. a B., protože tak to mají rádi. Jejich první demo spadá do roku 2018, ale jestli je to i doba jejich formálního založení není řečeno. Stejně tak není úplně jasné, kde mají hnízdo, ale je to někde na trase mezi Německem a Španělskem. Aktuální deska, o které bude řeč, je jejich druhou řadovkou a my ji podrobíme nelítostné inspekci, protože si to zaslouží.

 

Takový trochu sci-fi obal mi toho moc neřekl, mnohem víc napoví první tóny. Mysteries… se rozbaluje temným intrem, které přechází v poměrně dlouhé kroužení v mantinelech doom metalu. Je to ten druh doomu, který není jen bída a beznaděj, spíš naopak. Mnohdy by se dalo mluvit o svébytné melancholii, ale hutné pasáže jsou zde taky. Podladěné nástroje plodí solidní chmury, je tu správné pnutí, když se jim staví do opozice kytarové vyhrávky a sóla s mnohem pozitivnější náladou. Díky nim vzniká atmosféra nadčasových panoramat, nesmrtelnosti a určitého nadšení. Rytmika stojí na tvrdých riffech, podladěný zvuk jim dodává punc stability a nezdolnosti. Na nich potom vyrůstají silné melodické vyhrávky. Z pohledu doomového fanatika může jít o kacíře neuznávající autoritu klasik. Jade prostě neberou doom jen jako svět žalu, nejde o dominantní rys. Spíš se snaží ukázat, že ve všem se ukrývá něco hezkého, nebo minimálně zajímavého. Proto se vlastně ani nedotkneme ponurých kulis funerálních a spíš to vypadá jako procházka zajímavou, lehce zanedbanou, podzimně tlející zahradou. Je tu místo jak pro zánik, tak i pro divoké poryvy života.

 

Jade jsou bráni jako progresivně deathmetalová kapela, ale mně se to jeví tak, že death hraje druhé, ne-li třetí housle. Kapela nasává inspirace z více stran, proto se nedá mluvit o přísně deathmetalovém nebo doomovém albu, ale právě z doomu si bere nejvíc. Jejich přístup bychom mohli nazvat progresivním, protože se snaží ve známém prostředí pohybovat ne úplně všedním stylem. Smrdutý dech death metalu cítíme v tempu, v bicím masokombinátu, ve zpěvu. Skladby Light´s Blood, 9th Episode jdou asi smrti nejblíž. Album mi však v mnohém svojí strukturou připomíná vynikající Francouze Monolithe. Je zde podobná pestrost, rozmanitost a vynikající nálada. Monolithe jsou víc doom, Jade utíkají k deathu, ale společné body tady nacházím. 

 

Poslech nesluší zarytým konzervám. Tady se nálada mění jako dubnové počasí. Někdy je lepší v klidu rozjímat, to když dlouhé instrumentální pasáže hladí na duši. Jinde je třeba poctivě šlapat vodu, abychom se neutopili v hluboké šachtě zoufalství. Tohle album se nebojí vybočit ze zavedených standardů a nedrží se připosraně osnov lidové školy umění. Kličkuje mezi různými nápady a ty pak umně propojuje v celek. Moc pěkné.




 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Štěpán Šimek / 27.1.14 11:45

Mně se recenze na Echoes zine líbí a velmi oceňuji, že dáváte prostor i kritice formální zvukové stránce alba. Nicméně dodnes jsem zcela nepobral tzv. fenomén Loudness war. Jakž takž ho registruji při remasterovaných vydání nějakých klasik 70./80. let, ale obecně si myslím, že problémem je spíše u vybraných žánrů. Kupříkladu "Halo of Blood" od COB má dle dr.loudness-war.info velmi špatné skóre, avšak při běžném poslechu jsem nic špatného nezaregistroval. Prostě metalová nahrávka by asi měla mít tento typ "přebuzeného" zvuku, avšak jedním dechem dodávám, že ten samý zvuk by se nehodil třeba pro nu jazz. Osobně ale Loudness war považuji spíše za marginální problém a při subjektivním poslechu ho nijak výrazně neregistruji (tedy pokud nějaké album není přebuzené už fest, hlavně ty různě tranceové či electro počiny typu Junkie XL, sice parádní muzika, ale na dlouhodobý poslech na sluchátkách nepoužitelná). Podotýkám, že hudbu poslouchám nejčastěji na špičkovém flac přehrávači Fiio X3 s relativně slušnými sluchátky Sennheiser HD 239. Pak Na věži Yamaha s vintage hi-fi regálovýma bednama z 90. let ho pak neregistruji prakticky vůbec.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky