Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Euforie, která doprovázela dnes už téměř tři roky staré zpravodajství (Reports from the Threshold of Death), povážlivě vybledla a její silný naturel vyprchal. Každý další krok JUNIUS ovšem sleduji s maximální pečlivostí, a tak v podstatě nebylo cesty, kudy by mi aktuální EP mohlo uniknout. Je pravda, že bych v první řadě docela rád, aby byla snaha JUNIUS přetavena v konkrétnější obrys, tedy regulérní album, ale na to je zřejmě ještě čas. Spokojme se tedy s polovičním štěstím, ač jde vlastně jen o čtyři písničky, jelikož zbytek tvoří jakási intra, která člověk stejně moc nevnímá a ta závorka u jejich názvů je plně funkčním znaménkem vzhledem k jejich celkovému dopadu na nahrávku. Musím ale uznat, že tohle EP rozhodně není jen zbytečným přestrojením se za poctivou nahrávku, ale vypovídajícím materiálem současného dění v kapele.

Ty čtyři kusy totiž víc než zdařile reprezentují přítomnost přitvrzení, kdy hladce holenou tvář minulého alba střídá zanedbané strniště a vrásky na čele. JUNIUS stále produkují svůj typicky atmosférický rukopis rockové skladby, ale ta nepůsobí tak uhlazeně jako dřív. Opak je pravdou, novinka si to hrne dost neučesaně a zastřeně, kdy je důraz kladen spíš na celkovou tvrdost až metalovost, než vzletné melodie a nadimenzované klávesy. Ty jsou před dotírajícím hledím sladkobolem omámeného fanouška mnohem lépe ukryty. Namlsal se minule, dnes si bude připadat tak trochu na dietě, ale nakonec bude stejně rád.

Je fakt, že původní dojem je poměrně zmatený, kdy se nečekán a nezván krade bytem neupravený návštěvník, o kterého moc nestojíte. Ale nakonec v něm poznáte starého známého, za ty roky jen krapet sešel a po vší té třpytivé výpovědi z minula už se nechce tolik poodkrýt. Ovšem JUNIUS nikterak neslevují na všeobecné poutavosti, ta je pořád markantní. I ji samozřejmě bere pod krk suchá a úderná kytara, ale i přesto jsou JUNIUS stále těmi jedinečnými kouzelníky s atmosférou. Jen to víc tají.

To nejdůležitější, tedy vyhnutí se bezkrevnosti a kalkulu, je hmatatelné. Kapela působí upřímně, snaží se svůj prostorový výraz dostat zase trochu jinam a výsledek nám předkládá. Do jaké míry ovlivní "Days Of The Fallen Sun" nové velké album, které lze očekávat, si netroufnu tvrdit. Dovolím si ale uvést, že ani tahle razantnější poloha JUNIUS není k zahození. Ale že by to šlo i bez těch "okrasných" inter, tak o tom žádná...