Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Keep Of Kalessin - Katharsis

Keep Of KalessinKatharsis

Symptom30.8.2023
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Adam Audio A7V / Marshall Minor
VERDIKT: Experti v oboru rychlých not prošli katarzí a posíleni duševní očistou se vrací zpět na scénu.

Nostalgicky vzpomínám na desku Armada (2006), která se povedla tak moc, že si ostatní spřízněné kapely poskládala jako polínka k peci, aby v té nádheře shořely na prach. Kolossus (2008) byl taky fajn. No a pak přišla deska s ospalým drakem na obalu, kterou jsem si poslechl, mnoho ve mně nezanechala a víc už jsem slyšet nepotřeboval. Katharsis tak pro mě je po mnohaleté pauze na první poslech vcelku příjemná nahrávka.

 

Ilustrovaný Obsidian C. nasadil na obálce alba hněvivý výraz, zřejmě na znamení našlapaného hudebního obsahu, což je i není pravda. Je fakt, že skladby obsahují více, než by se na první pohled mohlo zdát. Přesná, rychlá a technicky náročná hra je cosi jako výchozí nastavení norského trojlístku. Rozhodující ovšem je, co s těmito atributy uděláte.

 

Tipuju, že při poslechu na slepo nebude mít posluchač problém kapelu identifikovat. Keep Of Kalessin jsou žánr sami o sobě a celkové vyznění jasně odkazuje k typické melodičnosti Obsidianova notového listu. Výše jmenované desky definují kapelu jako extrémně metalovou, hrající výrazně melodický až pompézní black-metal moderního střihu. Riffy i beaty jdou do pointy a tvrdě na bránu.

 

Se vzrůstajícím počtem poslechů se desce trochu otupují hrany a člověk si všímá, že zas až taková paráda to teda není. Občas mě přemáhal pocit, jestli do skladeb náhodou neprosakují přeslechy sborů švédských Therion. Ještě častěji jsem přemýšlel, neposlouchám-li nějakou méně známou nahrávku od Dimmu Borgir.

 

Častá a nápadná podobnost s kolegy od fochu rozhodně ničemu nepomáhá. Pochopitelná potřeba progresivity má pachuť zvláštní power-metalové zábavy a dílo dokonává slavnostní sólová kytara na způsob fanfáry před příchodem krále. Dříve přehledné, úderné a vokálem vyšperkované skladby jsou dnes přespříliš vyumělkované. Nechtan střídající Vyla za bubny je bez komentáře, všechno šlape. Obsidian C. za mikrofonem sice neselhává, ale jeho výkon je s Thebonem nesouměřitelný.

 

Na tomto místě své pozemské kecy raději zakončím, než upadnu do boomerských nářků, že dřív bylo líp. Osmiletá odmlka od poslední studiové nahrávky kapelu bohužel nenatlakovala múzou do maxima. Novinka Katharsis není prošlý polotovar a je potřeba ocenit řemeslnou část této aktuální hudební vize. Do pomyslných pěti hvězdiček mi však schází větší dávka umělecké části a bohužel musím říct, že tento blackový newspeak ke mně příliš nepromlouvá.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

David / 19.8.22 12:12

Dovolím si komentář týkající se především zvukové podoby nahrávky, respektive mého osobního pocitu ní. Když už Radek zmínil návratové album Tool, shodou okolností jsem si před několika dny pořídil jeho vinylovou edici https://www.discogs.com/release/24071501-Tool-Fear-Inoculum a během jednoho večera ji protočil v těsném závěsu za deskou C/C https://www.discogs.com/release/23675435-Porcupine-Tree-Closure-Continuation Není žádným tajemstvím, že alba Tool, i přes veškerý skladatelský um a instrumentální mistrovství autorů, zrovna nedisponují bůhvíjak oslnivou zvukovou kvalitou, což je ve stínu ohromného balíku peněz, které za produkcí takového Fear Innoculum stojí, minimálně s podivem, nicméně v porovnání s drtivou většinou současné produkce, řekněme „progresivního“ rocku/metalu, se stále jedná o velmi pěkný a vcelku bez problémů poslouchatelný nadprůměr… přímé srovnání s novinkou PT ale naplno odhaluje nedostatky, které desku Tool degradují kamsi na úroveň Potěmkinovy vesnice. Velmi limitovaná dynamika, detaily topící se kdesi hluboko uvnitř zvukové masy, omezená šířka i hloubka scény… Oproti tomu C/C zní jako polité elixírem života. Tepající, volně dýchající, plné drobných laskomin, které je radost s každým dalším poslechem postupně rozkrývat a vyzobávat jako ty nejlepší kousky z babiččiny bonboniéry. Přesně, jak napsal Jirka… „Porcupine Tree a samozřejmě Steven Wilson jsou v tomto hledu hrozně moc napřed, daleko před zbytkem scény.“

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Lord Owl / 4.9.23 18:17odpovědět

Jako bývalý fanda kapely, když si pustím origo jejich prvotinu, nebo další desky až po Armadu, tak ten původní feeling a drtivost titulů je dávno za kopečkama. Jako progress klidně ale odcamcaď pocamcaď. Prostě to s čím přišli zezačátku bylo poměrně v rámci škatulky neotřelé a chytlo mě to. Díky tomu nebyli už tenkrát "jedni z mnoha", což se dnes říct nedá.

Ruadek / 30.8.23 20:15odpovědět

Nelíbilo. Ta kapela už pro mě ztratila zbytek posledního kreditu. Jak jsem měl rád Kolossus a Armadu, tohle už prostě není ono. Je to jako vzpomínka kapely na časy dřívější, kde už nedokáží na nic navízat a být jakkoli originální. Škoda především instrumentálně výborných muzikantů, Obsidian C má prostě na víc. O to víc si vážím Khonsu.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky