Recenze: Khaldera - Alteration (EP)

RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí

KhalderaAlteration (EP)

Victimer9.9.2016

Zdroj: CD (CZAR040) // promo od vydavatele

Posloucháno na: PC / JVC UX - H330

VERDIKT: Krátké vyjádření post metalové zvukové svobody, která teprve předznamená dny příští.

Khaldera je tříčlenná formace ze Švýcarska, která v současnosti vydává svou druhou krátkou nahrávku pojmenovanou Alteration. Pokud si pamatujete učinkování sludgemetalových Zatokrev, jdete ve správných stopách. V první řadě je Khaldera v rukou Frederyka Rottera coby label managera Czar Of Crickets a v řadě druhé k sobě kapely mají svým způsobem blízko. Budeme-li mluvit v post metalovém dialektu, pak určitě. Jinak jsou Khaldera po hudební stránce volnější, ne tolik svázaní vztekem a agresí a hlavně nepotřebují žádného vokálního doprovodu. Je to ryze instrumentální kapela.

A atmosférická. Na hladině její rozvážné vřavy plují vedle metalových ker post rockové vločky, které se snesly odkudsi zdaleka a lehce dopadly na hladinu. Rozpouští se jen pomalu. Sotva dvacetiminutové EP představuje kapelu jako zasněně bigbítující jednotku, která umí zahřmít, ale lépe jí je v prostorověji klidnějším prostředí. Tři skladby neřeknou vše, ale mnohé napoví.

Khaldera experimentují se zvukem, hrají si s jeho účinky, hladí jím i kopou. Jejich nové EP je svěží kombinací post - metalových možností, které nijak výrazně nevybočují, ale snaží se o maximální hloubku a prožitek. Rozhodně zní nadějně a teprve velká deska ukáže, kam je ve své hudební fantazii kapela schopna zajít. Já věřím, že to může být daleko, ale zatím zůstávám nohama na zemi.

Tahle nahrávka je především o naději. Z kapely je cítit, že si v daném žánru svým svobodným přístupem hoví a EP se poslouchá v podstatě samo. Nic složitého, ale pěkná hra s náladami, kdy dostanou všechny nástroje svůj prostor a znějí hezky přehledně. To je Alteration.

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:

DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mold / 13.3.17 8:47

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.