Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Kylesa - Spiral Shadow

KylesaSpiral Shadow

Victimer2.10.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: KYLESA doplula do svobodného kraje léčivých účinků bolesti na duchu prosta exkluzivních experimentů a překopaných zvyklostí. Zcela přirozeně, rovně a bez příkras vyzrála v hotovou kapelu a našla se přesně tam, kde jí to sluší nejvíce

Nezkrotná KYLESA, to je vždy sázka na jistotu. Vzácně vyrovnaná diskografie, kde si musí každý najít to své, od hrubých hardcore výplachů, přes metalující riffy až po prostou písničkovost a rozostřenou halucinogenost. Není důležité, abychom to, co se na tom kterém albu zrovna odehrává pojmenovávali jako sludge metal, psychedelic post hardcore, či jakkoli jinak na stodeset způsobů. Důležité je vnímat, ne si hrát. KYLESA je velmi dobrým příkladem toho, jak se naplno a hluboce oprostit od vnějších vlivů a umělých postojů a nechat ji z vás vysát poslední zbytky spekulací. KYLESA je odvázaný rituál, hudba, o které když se řekne, že dobíjí, tak to platí několikanásobně.

 

A pokud tuhle kapelu beru jako jednu ze stěžejních pro mé hudební uspokojení, nebude lehké ji týrat a kritizovat. Navíc, když je aktuálně venku taková deska jakou je "Spiral Shadow", někdy až dokonalá houbičková pomáda, hotový balzám na post raušovou duši. Tam, kde dřív surově bily kytary do bezvědomí a KYLESA se vyřvávala ze svých emocí, je dnes uhlazená psychedelie, krocená výbušnost a zdánlivé vyklidnění. Skutečně, kapela ubrala na divokosti a vynechala něco kopacích technik do oblasti ksichtu, vrátila se na zem, i když se na ní oddává nespoutanému vaření psychotropních dobrůtek pro pejska i kočičku. "Spiral Shadow" je dozajista tím nemírnějším, čeho jsou tihle hlučící kuřáci momentálně schopni, ale považovat na druhou stranu album za měkké a střízlivé by nebylo příliš odborné. Co do střízlivosti především, celou deskou se jako had proplétá pořádně dlouhý kouř.

 

kylesa

 

Novinka je totiž přehlídkou psychedelických výlevů, rockujících hitovek a co se myslím povedlo opravdu na výbornou, tak ryzí písničkovosti. Album přes své umírněné rozpoložení skvěle šlape, působí mimořádně dospěle a vyváženě. A když jsem zmínil jistou hitovost, tak ta v tomto servírovaném prostírání rozhodně není na škodu, ba naopak. Jde o lehkost, tvůrčí volnost a evidentní potěšení ze sebe sama. Prakticky co song, to melodicky zakalená rafinovaná hitovka plná výborných zeleninových řízečků do květinových batohů na nespoutaný trip. V mých očích z načtrnutých barevných zahrad nejvíce vyčnívají "Don't Look Back" a úvodní "Tired Climb". Každý si ovšem najde to své a v závěru stejně zjistí, že po čemkoliv sáhne, jen se utvrdí v tom, že celek drží pohromadě a zaručeně baví.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Ruadek / 1.7.20 8:31

Tak tady nesouhlasím, ačkoli bych tak po 5 štacích s deskou došel k podobnému verdiktu. Tohle chce trochu jiný přístup, vysrat se na to, že to byla metalová kapela a brát ji jinak. Mě je docela jedno, že přestali být metaloví, což je první krok k lepšímu uchopení desky. Samosebou je každého věc jak to pobere, úplně bych to ale nesmetl ze stolu. Ty skladby nejsou vůbec špatný, kluci teď hrají svou podobu Katatonie a dejme tomu staré školy gotického rocku. A v těch skladbách je všechno to koření, co tam bývalo. Kapele upřímně držím palec, protože se na ni docela valí kritika, bohužel většinou mířená právě na to, že "už neznějí metalově". Anathema se kdysi také rozhodla znít jinak a vydala Eternity. Mylím si, že Vincent v té době podával ještě o fous horší pěvecký výkon než zpěvák SOTM a postupně se vyzpíval fakt parádně. Nechal bych tuhle desku uzrát, odhodil předsudky a srovnal si to pořádně se vzory, od kterých se pánové snaží učit. Zatím tak 65%

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky