Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Dnes se podíváme na zoubek debutovému albu blackmetalového projektu Limbes. Ten nás provede čtyřmi výpravnými kompozicemi ve velmi rychlém tempu, v depresivním a atmosférickém módu. Hudbou jako zuřivý pacient pavilonem pobíhá vokální hysterik, neustále do depresí se propadající jedinec. Doufá v lepší zítřky tím, jak důležitá se existence Limbes pro jeho vlastní dobro zdá a jak pevné má základy. Album Ecluse nabídne atmosféru typickou pro podobné spolky a navíc přidává kus bizarního prostředí. Je to předpeklí dle Limbes.

Limbes je sice zcela nové jméno na poli blackmetalových one man projektů, ale tvorbou zcela jasně navazuje na projekt předchozí, na Blurr Thrower. Země působnosti Francie, styl kombinace depresivní a atmosférické černoty, vizualizace nevinná - tohle všechno neplatí jedno album, ale vlastně tři. Proč se hlavní protagonista rozhodl pro změnu jména kapely, to můžeme jen hádat. Za mě nebyla vůbec nutná. Muzika Limbes plynně navazuje na dva počiny Blurr Thrower.

Ona nevinnost je ale jen zdání, realita je mnohem bizarnější a bolestnější. Tvorba Limbes má být vyústěním autorova spojení filosofického, politického a náboženského rázu. Je to něco na způsob modlitby přecitlivělého jedince. Album má být cestou k jeho klidu, protože se zdá být velmi rozrušený. Hudební poloha tomu napovídá, šílený vokál to potvrzuje.

Sebetrýznivý obal připomíná druhou fošnu Badluck našich M.A.C. of Mad, která vyšla v roce 2006. Rvát si špendlíky pod nehty je pro mě osobně velmi bolestný pohled, i když ten směřující na ženské ruce je naopak ve znamení jemnosti a čistoty. I obaly předchozího projektu Blurr Thrower jsou nevinné až jemné. Pohladí a snaží se napovědět, že to bude sice smutné, ale také krásné. Přesně takové bývá shoegaze nebo blackgaze tančení na pocitech. Tady je ale realita jiná. Pod obalem naleznete hlavně vztek spojený s podivínským prostředím, které sice konejší plochá atmosféričnost, ale ta je neustále v kvapíkovém tempu ubíjena násilnickou povahou.

Debut Limbes je pocitově a atmosféricky docela silná a podmanivá záležitost se zajímavými momenty. Její celková a chtěná nálada je jako by ukrytá v mlze, v šeru nebo ve sníženém vnímání. Hudba je mázlá, nezaostřená, její hrubost je drolena na částečky, které když se spojí, tvoří jeden souvislý depresivní snímek. Pokud bychom definovali album jako hrubé, museli bychom si vystačit s rychlostí, agresivitou a vztekem. Ten tam je, ale ve skutečnosti je to spíš obrana jako útok. Zmatení z něčeho, co je silnější než tvůrce.

Nahrávka se drží linie stylu, který zvládá zahrát věrohodně a místy i zajímavě. Ecluse je dobrá žánrovka. Nic ohromujícího, ale chvilkové návaly euforie se taky počítají. Vítězí ovšem mlžný, blátivý povrch, po kterém to možná dobře klouže, ale jak se v tom člověk moc plácá, vracet se mu příliš nechce. Ecluse má ze všech tří autorských alb nejpříjemnější zvuk. Je tichý, stažený a celé album se po této stránce poslouchá docela příjemně. Celkově je však třeba se připravit na jednotvárnou, plochou záležitost, ve které je třeba vyzobávat fragmenty. Chytat se berliček a hledat krásu, zmar a další esence.