Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Lucie - Evolucie

LucieEvolucie

Bhut13.12.2019
Zdroj: CD //#7128112
Posloucháno na: Denon DRA 625, Denon DCD 625-II, Grundig Box 660a
VERDIKT: Plánovaná pauza přinesla své ovoce. Deska EvoLucie je svěží a nabízí mnoho příjemných momentů. Navíc doprovodná grafika rovněž nenechá pocity chladné. Takhle vypadá sympatická rocková deska - seznamte se, nic náročného v tom není.

Delší čas jsem se pral s kacířskou myšlenkou vsunout mezi svá blackmetalová povídání taky povídání o nějaké jiné kapele. A proč ne zrovna o Lucii, protože Lucie je jedna z tuzemských rockových kapel, která navzdory faktu, že jejich skladby lze zaslechnout v rádiových vysíláních, nezní úplně stupidně jako třeba Kryštof. A co víc, jakožto dospívající chlapec jsem hudbu kapely Lucie měl velmi rád. Ne, nešlo o skladbu Panic, ale hlavně o Pohyby… no a taky o Zkamenělý dítě, kde se přece v závěru zpívá, že black metal is dead, což se dodnes snažím vyvracet.

 

Vzhledem k tomu, že má dnes kapela jmeniny, hodí se připomenout (byť s ročním opožděním) jejich poslední studiový počin, kterým je nahrávka Evolucie s velmi poutavým a zvídavým obalem, ale k tomu se ještě dostaneme. Ostatně kapela si dala dost na čas, protože mezi minulým (nutno podotknout velmi povedeným a mnou asi nejčastěji přehrávaným) albem Dobrá kočzka která nemlsá a tím posledním je dlouhých - dramatická pauza - šestnáct let studiového mlčení. A to už za nějaké to slovo stojí, ne? Tak zahoďte předsudky a pusťte si to, protože ve výsledku to není vůbec blbá deska.

 

Hned první skladba vás odnese daleko. Daleko do dějin hudby, protože zakvílení kytary v první půlminutě nepřipomene nic jiného, než Heroes od mistra Bowieho. Rocková rozvernost vás ihned lapí a díky chytlavým melodiím a svižným refrénům nasednete na vlak a s úsměvem jen příjemně poťukáváte nohou. Jenže pak přijde skladba číslo tři s názvem Nejlepší, kterou znám. Ta, jak již název napovídá, je slaďákem a baladou, která mi vážně nejde pod vousy, ale třeba se tím podaří navlhčit nějaká drobná tkanina dívčího vybavení. Myslím kapesník, prasáci. Ale mě tahle sonda na srdceryvné plkání trochu… ehm… nebere. Zároveň existence takovéhle kompozice reflektuje prostý fakt, že Lucie je kapelou, která dělá desky svým způsobem barevné a pestré, neboť i do takové nabídky jednoduše patří nějaký ten milostný tón. A konec konců máme přehrávače vybavené tlačítkem >>.

 

 

 

Trocha veselého industriálu tu má také své místo a třeba hned další dvojice skladeb na těchto prašných základech víceméně staví. Burning man už jen díky tématu a SEX 3 díky trhavé struktuře celé písně. V posledně jmenované skladbě dobře vystupuje napovrch perfektní zvuk, který deska má, což je také jeden ze stěžejních plusů, které mile rád vypíchnu. Jak jinak by vynikla ta řada různých efektů i variace použitých nástrojů. Asi nikoho nepřekvapí, že Lucie pracuje s velkou řadou nástrojů, které vám mile ráda v bookletu vyjmenuje u každé skladby. Však víme, že Robert Kodym je tímto tak nějak posedlý. Už proto bych rád zdůraznil, že je velmi obohacující dobře naslouchat strunným hrátkám, které ne vždy nesou hlavní rovinu skladby, ale perfektně vykreslují určitou atmosféru a abych zachoval chronologii skladeb, mohu na tomto místě jmenovat právě šestou věc Já jsem pan Petr Monk.

 

A když už jsem zmínil kytary a atmosféru, tak mi to prostě nedá a musím říct, že milovaní Islanďané Sólstafir se propašovali až do skladby Než tě rozkradou. To je zároveň skladba, která je jednou z těch nejlepších, které si zde můžeme poslechnout. Však také byla zvolena jako vhodná věc pro videoklip. Ten by si jistě zasloužila i skladba 1968, která je melodicky hravá a veselá písnička, jen ten text tak trochu drhne. Ne, že by se v něm zpívalo něco špatného. Spíš jde o to, že společnost ráda vzpomíná jen na to lepší. Já když po čtyřech lezl na Besseggen, tak jsem taky nadával jak pominutej, ale po čase jsem si řekl, že bych tam šel klidně znova. Načež kamarád, který tam byl se mnou, zopakoval slova, která jsem tam onehdá pronášel, díky nimž si mnozí uvědomili tvrdou realitu a fakta. No, ale zpět …zkrátka ta skladba začíná zvukem přijíždějícího tanku a refrén začíná slovy tanky se blíží, už přátelé jdou. Pecka prostě.

 

Těch necelý padesát minut propluje rychle, za což může již výše zmíněná barevnost a různorodost songů. Jak vidno, tak plánovaná tvůrčí pauza (těch necelých šestnáct let) kapele prospěla. V rukou tak máme solidní rockovou desku, která příjemně potěší. Jistý tvůrčí přesah, než je jen dělání hezkých písniček, však Lucii nikdy nebyl cizí. Je to jednak dáno texty, kterými se dotýkají zajímavých témat a také zajímavých filosofických rovin, které pocházejí zejména z hlavy pana Kodyma (ale pořád se dají najít horší říkanky - viz první odstavec). Co však prolíná celou desku, je výše slíbená grafika. Bohatý booklet je prosycený fotografiemi z festivalu Burning Man (u nás máme něco podobného - Junktown). To dodává zážitku z poslechu zajímavý úhel pohledu, protože se jedná o odosobněný a maximálně svobodný projev různých lidí. Lze pak vést dlouhé diskuze na téma podstaty bytí, abyste nakonec stejně skončili s ručníkem kolem krku a vyčkávali (ano, zrovna čtu Stopařova průvodce po galaxii a navazující knihy).

 

 

Takže jak to uzavřeme? Evolucie je skvělá deska, která nemá ambice stát se přelomovým dílem. Její úkol je potěšit a nabídnout trochu kulturního rozhledu směrem dál. Na nás pak je, na kolik zůstaneme u toho, zda je ta deska jen pěkným souborem líbivých písniček, nebo zda si přečteme něco o daných tématech a pokusíme se rozšířit si obzor. A to je určitě fajn.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

mca / 16.12.19 13:45odpovědět

..ani ne, pár solidních věcí , většina slabota, žánrově nesourodé

Tomáš Corn / 13.12.19 11:08odpovědět

Výborná deska!

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky