Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Lunatic Gods - Vlnobytie

Lunatic GodsVlnobytie

Jirka D.1.11.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Panasonic SL-SX428 / Sennheiser HD202
VERDIKT: Vlnobytie se stává další nahrávkou, jejíž dobrý hudební potenciál sráží tohle nesmyslné šílenství hlasitosti.

Ať už se na Lunatic Gods budete dívat za jakékoliv perspektivy, jejich hudební projev poznáte. Spojení death metalu starého a skoro bych řekl historizujícího střihu, slovenských textů pokračujících ve stopách předchozí desky „Ante Portas“ a folkového odlesku v tom nejlepším slova smyslu dává dohromady projev, jenž v dnešní době působí poměrně svébytně. Jenže z nepochopitelného důvodu staví kapela před náročnějšího posluchače překážky, přes které se nemusí přehoupnout.

 

Ale popořadě. První předností, kterou bych rád vyzdvihl a zdůraznil, neb si myslím, že hraje naprosto zásadní úlohu v pochopení alba, jsou texty jednotlivých skladeb. Jejich tématika čerpající v naší minulosti (pokud beru „naší“ jako česko-slovenskou) je mi blízká, snadno se mi vstřebává a nemám problém s přemýšlením, kdo to byl jakýsi Odin a proč ho mám mít rád. Vyznění příběhů je baladické, jak taky jinak, už od dob lidových báchorek, Máchy, Erbena, přes Kryla a Nohavicu, až k součaným Silent Steram Of Godless Elegy, tady všude se vine balada jak zlatá nit českého, ehm pardon česko-slovenského naturelu. U psaní textů se přemýšlelo, další důležitý poznatek, který zdaleka nebývá pravidlem v metalovém světě, kde mnohá UG kapela hází anglické fráze na papír jak Cavalera svoje „hate, fuck and kill“, jenže jemu jedinému jsem to svého času věřil. Takže pokud se chystáte seznámit s „Vlnobytím“, začněte se slovy.

 

Ruku v ruce s texty se odvíjí i hudba a její kompozice, která přechází od rychlých pasáží k melodickým částem celkem přirozeně a snadno (často podpořených houslemi či jiným, i méně tradičním nástrojem), a vlastně celý tenhle komplex činí desku poměrně zajímavou a barvitou. Nápaditost nelze hledat v jednotlivostech, death metalové pasáže jsou tradiční a ještě tradičnější, kytarové riffy nepřekvapující a bicí rychlé a místy ještě rychlejší. Stejně tak melodika přijde v moment, kdy ji čekáte a zazní tak, jak zaznít má. V těchto ohledech se album tváří tradičně a umírněně a pokud bychom sejmuli folkový závoj, dojmy z příběhů obsažených v textech a mluvené pasáže v „Od priadok po zimný čas“ a „Na križnych cestách“, zbude nám poměrně holá metalová kostřička vybělená dvěma desetiletími slušného hoblování. Jenže najednou zjišťujeme, že těch závojů je na desce víc než pár, na tradiční podklad se roubuje folková nálada, kompozice se rozbíjí vkládáním netradičních pasáží, aranže zahrnují kromě zmíněných houslí třeba i cimbál nebo saxofon a on nám ten výsledný celek najednou narůstá do zajímavých rozměrů a vybarvuje se pestrými barvami. Nahrávka má tak výborný spád, časté změny a proměny motivují k poslechu, jehož 47 minut je míra zcela akorátní.

 

Takže shrnutí – výborné texty, obstojná muzika a jeden zakopaný pes, který se jmenuje zvuk a dvě slova, která jej zničila – komprese a clipping. Výsledek je drsně přeřvaný hluk bez vnitřní definice, který mě odradil od poslechu desky na nějakém trochu slušném zařízení a rovněž od jejího pořízení na CD (jiné edice nejsou), bohužel. Poslouchal jsem pouze mp3, ale nevěřím, že CD bude o moc jinde. Sound for suicides only!


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

lubaaak / 14.11.12 12:30odpovědět

podle mě je to velice nápaditá dech beroucí deska kterých je u nás proklatě málo.U mě plný počet.

-krusty- / 1.11.12 16:26odpovědět

Skvělá a opravdová fúze folkloru a metalu.....VÝTEČNÁ ZÁLEŽITOST!!

Michal Z / 1.11.12 12:15odpovědět

Příjemná návštěva se mi vloudila do sluchátek se slovenskými Lunatic Gods a jejich Vlnobytím. Příjemná do té doby, dokud se folklór krásně snoubí se smrtonosným kovem. Drsnost žití a bída lidí nejde zaznamenat vhodnějšími prostředky. Stejně tak radostí nabité okamžiky a dny, kdy byste políbili každý kamínek u cesty. Dokud jsou skladby strukturovanější, jásám. Při klasických deathových sypanicích objevuji, jako recenzent, vybělenou kost. Neskrývám, při folklórním křepčení propadám optimistickému nadšení. Další pákou je možné ztotožnění se s hřejivě známým jazykem a přenesením lopoty a utrpení i na naše zkoušené předky. Srdce se chvěje vzrušením z nakukování skrze dimenze na možné vysněné scénáře minulosti. Ad sound. Nedávno, při naší Echoes nákupní slevové horečce na SoM, jsem si uvědomil jednu věc. Za současné zvukové tří až šesti decibelové placatice nehodlám ukrajovat rodině od huby. Hranice, kdy jsem ochoten za takový zvukový zmetek vytáhnout šrajtofli, je 2 až 3 eura za kus. Cena za materiál a výrobu. Dávám tedy jasný vzkaz kapelám, že takto ne! Uvědomte si, že v reálném životě jsou na člověka tlaky, musí odvádět stále více práce, větší kvalitu, za méně peněz a času. Hudební "průmysl" páchá sebevraždu. Kapely, co jdou cestou vlastního financování, by neměly dělat stejnou chybu. Je čas začít vydávat kvalitní záznamy, které nezdecimují posluchače abnormální intenzitou.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky