Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Zkratka B.A.M.N. se dá snadno přeložit jako Všemi nezbytnými prostředky, tedy anglicky By Any Means Necessary. Jde o krajně levicové hnutí podobné Antifě, které v USA vyvíjí řadu aktivit, jež tu a tam končí poněkud konfliktně a vyhroceně. Je to ostrá politická organizace. Vzpomenout lze na protesty Black Lives Matter, ke kterým se B.A.M.N. připojilo, nebo na nepokoje v Sacramentu v roce 2016, které vyústily v krvavý střet mezi pravicí a levicí (mezi nácky a antifáky). B.A.M.N. je taky hudební nahrávka rappera IronKap, kterou vydal v roce 2020. Vlastně, co to kecám, B.A.M.N. je taky hudební nahrávka blackmetalové kapely Malhkebre, která vyšla v roce 2026, a to je naším cílem.

Do jaké míry název alba vyjadřuje sympatie k výše uvedenému, jeho podporu nebo naopak poukázání na jeho nebezpečí, nechme být. Black metal vždycky tahal nelibá témata a konfrontoval s nimi své okolí. Já bych to jako čistou politickou agitku úplně neviděl. Prostě jde o inspirační téma, o tom asi není pochyb. A musím hned zkraje přiznat svůj obdiv a úžas z obalu, který nahrávka má. Je to totiž naprosto perfektní vyjádření problému i tématu. Nejde jen o militantní vyznění, ale i o to, že i slova dokážou být nebezpečná a fatální. Štěkot megafonu, létající nábojnice a kožená rukavice třímající rukojeť jsou ovšem naprosto dokonalé a harmonické. Fakt se mi ten obrázek líbí, strašně mě nadchl a těšil jsem se na poslech.

V celkem dobré paměti držím předešlý počin téhle kapely z Francie, tedy album Satanic Resistance. To bylo album plné správného hnusu, takové nepoddajné, nepříjemné a slizké. Typický francouzský black metal, který nedává nic zadarmo. Fanatický satanistický black plný agrese a pohrdání. I ten obal byl takový hořký – z nábojnic posvařovaný krucifix s vodorovným břevnem ve spodní části, jak jinak. Propojení motivu munice mezi oběma alby mi prostě nahrávalo k dalšímu očekávání příjemně hnusného zážitku.

Ve vedrech letošního léta to sice způsobilo určité ochlazení, ale v jiném slova smyslu, než bych si býval přál. Ochlazen jsem byl ve smyslu zchlazení oněch očekávání a nadšení. Ta deska prostě postrádá potřebnou energii a jakkoliv nabušeně se tváří, účinek takový rozhodně není. Přitom je to zvláštní, neboť k nějakým sypačkám a svižnějším výlevům dochází. Jen je jejich dopad příliš slabý. Třaskavina nemá potřebný efekt. Nerozumím tomu. Dopřával jsem desce dostatek času, aby nabídla nějaké potenciálně ukryté bohatství, ale ono ne. Vše je tu řečeno na první dobrou. Je to ostatně velice přímočarý a otevřený black metal.

Na druhou stranu lze desku rozebrat na úseky a kousky, které samy o sobě přece jen dostatečné kvality mají, ale proč to nefunguje dohromady, je mi záhadou. Jsou tu úsečné ataky až punkového rázu. Jsou tu bojeschopné mašinerie, ale jakkoliv je mi jejich poslech po chuti, nakonec nějak nejsem nasycen. Pořád čekám nějakou pecku, nějakou jasnou vyhlazovačku nebo cokoliv, kvůli čemu se budu chtít k desce vracet. Nakonec je tím hlavním tahákem ten obal a pocit, že mi pořád něco někde uniká. Já nevím proč. Technicky vzato je všechno vlastně úplně v pořádku. Přehlcenost? Přesycení? Málo povolené okovy experimentu? Čert ví, kde je pravda.

Křik a aktivita zkrátka nestačí k tomu, aby vznikla skutečná hodnota. Chce to řád, smysl, cíl a klidně i zajímavější experiment. Takhle jsem sice nadšenej z dobře odvedeného řemesla, kterému nechybí zápal, ale chybí mu síla, lesk a moment překvapení. Možná si to časem sedne, možná se pánové s další deskou opět vrátí ke svému chaotickému blacku a možná bude všechno úplně jinak. Nenechte se však zcela svést a zmást. Ta deska má svá kladná místa a její poslech je v pohodě. Pořád je to velice solidní práce na kvalitní úrovni. Jen tomu prostě chybí to, co z ní vizuálně čiší a na co tím pádem láká. A to je podle mě škoda.