Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Mandoria - Inspirations And Dreams I

MandoriaInspirations And Dreams I

Michal Z23.7.2009
Zdroj: CD
Posloucháno na: Sony CDP-315; Sennheiser HD 202
VERDIKT: Na naše domácí poměry se jedná o slušný počin. Spousta silných chvil se najde, dokud je nezazdí zpěv, který je v kvalitativní opozici proti nástrojové instrumentaci. Pokud na tomto bude příště zapracováno, nechť Mandoria prorazí!

Moravské háje a louky nám tentokráte porodily partičku Mandoria z Boskovic. Tito odvážlivci, částečně složení z ostřílených hráčů, tvoří vcelku mladé uskupení a bez varování (demo apod.) na nás vrhají svůj plnohodnotný debut „Inspirations And Dreams I“. Odvaha vtrhnout do hájemství smrti, spřažené s atmosféričností a technickým pojetím hry se v našich luzích tak často neslyší. Přesto absence dema nebo nějakého jiného mezičlánku před debutem chybí. Kapela by potřebovala větší odstup a nechat svůj materiál a pero komponistů více dozrát.

 

Mandoria se rozhodla pro svoji tvorbu kovat kov, který před nimi připravovali samotní Death či Cynic, možno také zmínit Sadist. Odvaha se cení, přesto v případě „Inspirations And Dreams I“ se cesta povedla tak z poloviny. CD působí rozplizle, ne nechutně, nebo neposlouchatelně, ale vezměte v úvahu stopáž alba Human od Death - půlhodinka nářezu v nejvyšší kadenci nápadů a originality vrchovatě stačí. Kolekci by prospěla vysoká komprese nápadů, silných motivů a melodií, které se v hudbě nalézají. Pevně doufám, že příště se budeme moci kochat albem vyšší třídy. Největší kritiku však zaslouží zpěv. Už tak je projev kapely hozený do minulosti, ale vše doslova pohřbívá nudný, jednobarevný, neohebný hrubý vokál. Věřím, že Martin, krom kytary, do svého vokálního projevu dává vše, spoustu energie, přesto tudy cesta do vyšších sfér nepovede. Na scéně je spousta vokalistů, kteří jsou průměrní, ale mají alespoň jisté charisma, či jiné nepopsatelné propriety. Projev kapely napovídá mnoho cest, jak tento nešvar vyřešit.

 

Než začnu hledat pozitiva, ještě budu chvíli cintat z poháru hořkosti. Snaha hrát technicky, zasluhuje pozornost, přesto se často nemohu zbavit sluchového ocasu, jako by to ansámblu jaksi nešlo přes panty. Některé party jsou doslova krkolomně nuceně zahrané a působí spíše nepatřičně než technicky.

 

CD se honosí vcelku slušným zvukem, s ohledem k vydání ve vlastní režii, čitelnost a balanc nástrojů je bezchybný. Klávesy vzorně zapojené do celkového výrazu s rozsáhlými plochami nemají prostor na úkor jiných instrumentů, jsou samonosné, vhodné, nikoliv pouze na efekt. Největšími poklonami však musím počastovat kytarové dvojspřežení. Užívám si vynikající práci s náladami a odstíny v songu „Winter Sky“ - můj kůň celého CD. Bohužel musím i zde hořekovat, skladba měla zůstat instrumentální. Kytarová sóla jsou samostatná kapitola, velmi chutná, neotřelá, padnoucí do skladeb, vyznavači této disciplíny budou jistě spokojeni.

 

Celkový dojem z CD je tak rozervaný, častokráte se rozplývám a bužíruji, ale většinou spadnu do jímky u bazénu a koupu se v něčem, co nechci slyšet. Desetkrát komponuj a promysli, měň, než jednou necháš zvěčnit. Závěrečné dva bonusy, autora textů skupiny Mandoria, albu přináší pomyslnou rohožku, o kterou je možno si otřít uši. Recitativ vlastní tvorby, doprovázený akustickou kytarou a ruchy, zapůsobí emotivně na všechny otevřenější hlavy. Dobrá tečka.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mold / 13.3.17 8:47

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky