Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Mannveira - Vítahringur

MannveiraVítahringur

Victimer26.7.2021
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Vyprahlá hornina, těžkotonážní a mdlá, v disonanci se pohybující hmota. Psychedelie, zatuchlé rytmy, studená epika. Ano, jsme na Islandu a Mannveira se drží ostrovního kopyta.

Island je nevysychající studnice horkých pramenů, studeně nádherných scenérií a v neposlední řadě také nově vznikajících metalových kapel. Těch je najednou jako hub po dešti a snad se jich v brzké době nezačneme přejídat. Jak se v tomto směru povede blackmetalové úderce Mannveira, to je zatím taková malá neznámá, začarovaný kruh, nebo-li Vítahringur. Tak zní název debutového alba kapely a je zřejmé, že se dostaneme na dotek temnému podzemí, nehumánní mystice a v případě Mannveira až k doomově laděné disonanci. Ano, black metal těchto borců je bolestně dusivý a jeho časté pomalé tempo vyzývá k záhrobní tématice.


Recept je ale prostý. Kdo se rád nachází ve společnosti kapel Sinmara, Misþyrming nebo Svartidauði, jistě si rád na vlastní kůži zkusí také sírou zanesené koridory Mannveira. Ještě by při poslechu jejich debutu bylo vhodné zmínit další surové ostrovní kutaly Andavald. Právě s touto bandou jsou Mannveira personálně nejvíce provázáni, i když jsme na Islandu a prakticky to samé by se dalo říct třeba o Wormlust. Tamní scéna je velká co do kvality, ale nakonec vždycky dojdeme k tomu, že ji zas tolik lidiček netvoří. No a je to. Zrovna jsme probrali ta zásadní jména a ani to nebolelo. Jak jsem uvedl, je to prosté.

 


Bude nám přesto vařit krev v těle? Dostane znovu nažrat náš věčně nenasytný limbický systém? Mannveira jsou dle očekávání těžším oříškem. K jeho rozlousknutí je potřeba být při síle, ale sama kapela nečiní z ucpaných pórů podzemí vyloženě nepřekonatelnou překážku. Těžké sousto, ale dá se strávit, navíc se v tom těžkém oparu nešetří melodiemi, které sem tam hezky vykreslí hezkou linku do éteru. Věčný to boj i charisma doby. I Mannveira se pouští do disonantních vírů a rychlejších vzývání komnat mysli i reálu, ale je to pomalé a střední tempo, co albu dominuje a poukazuje na jeho plazivost. Ačkoliv se na desce objeví i animální vztek a rychlé pasáže, celkově má náboj Mannveira do dravosti daleko. Na prvním místě jsou suchopárné pohyby ve tmě, zkostnatělé výjevy v dutinách země a něco hodně lepivého na našich podrážkách. Podobně jako třeba právě u Andavald mě to pomalé tempo stále facsinuje, a to i přesto, že všechny jeho průvodní znaky jsou důvěrně známé.


Kámen úrazu je logický. Moment překvapení je v případě kování zlovolného tělesa Mannveira složité hledat. Je třeba se spokojit s tím, jak (ne)obratně kapela rozrývá zeminu, jak je schopná narovnat svá ohlá záda a kdy si dovolí víc, než jen následovat stokrát prošlapanou trasu. Tady to záleží na nastavení jednotlivce. Jak dalece se domnívá, že je autorství kapely něčím výjimečné. Jak věrně a hluboce dokáže procedit na zemský povrch tu černou hmotu, skrz kterou k nám hovoří. Vítahringur nabízí hned několik opravdu lukrativně nemocných míst, kde se rytmika doslova topí v morbidní dušnosti a navození patřičně svízelné situace má svůj styl. Ale za moment se zase sklouzne tam, kde to už každý zná a ... v mém případě je to někdy až ubíjející.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/mannveira%20band.jpg


V jistém ohledu je Vítahringur skvělá práce, potvrzující vysoký standard islandských kapel, snad i přislib do budoucna. Taky je to už ale poměrně unavující přehled typické a předvídatelné tmy na pokračování. Já už jsem vnitřeně nastaven si pečlivě vybírat a při jakékoliv dalším nezemském pokusu z ostrova aktivovat obranný krunýř. Emoce už zkrátka nejedou na 100%. A ani nemůžou, vrací se pořád tam, kde už to dobře znají a podle toho se taky projevují. V kostce asi takto - nic světoborného se neděje, byť i Mannveira dokazují, že je jim takto laděný metal souzen. Stavím se k nim ale o poznání odměřeněji a myslím, že je to normální.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

kubánec / 26.7.21 10:47odpovědět

Přesně jak popisuješ nahrávku, na mě působili, když jsem je viděl na Islandu. Trochu nuda (což mi neva), ale ubíjející a dusivé až za hrob.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky