Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Marthe - Further in Evil

MartheFurther in Evil

Jirka D.22.11.2023
Zdroj: mp3 (320 kbps) // promo od agentury Rarely Unable
Posloucháno na: PC // Beyerdynamic DT 770 Pro 250 ohm
VERDIKT: Silná osobní zpověď, která hudebně nebude zapadat do běžných hodnotících schémat.

Dostat se pod kůži debutní desce Marthe není úplně snadná práce a docela dobře si vzpomínám na svoje první vnitřní reakce někdy v druhé půlce září, kdy jsem desku začal poslouchat, které přetavené do formátu recenze by pravděpodobně obsahovaly mnoho formulací typu „nezvládnutá hysterie“, „nezvládnuté ego“ či „talent je evidentně jinde“. Z dnešního odstupu dvouměsíční zkušenosti by to byla jasně nezvládnutá recenze, byť to, že Marziona Silvani je celoživotně součástí anarcho-punkové scény a hudbu vždy považovala za formu aktivismu, mi dává spoustu nábojů nějaký takový text napsat. Aby totiž bylo jasno, aktivismus, tak jak je dnes chápán a jaká šíře lidské blbosti se pod něj dá schovat nebo je tolerována, rozhodně nepovažuju za něco, co nám jako společnosti prospívá. Konec kulturní vložky.

 

Navzdory tomu všemu Marziona postupným vývojem dospěla do stavu, kdy jednak potřebovala přitvrdit zvuk, a jednak obrátila zájem dovnitř sebe sama, čímž dala vzniknout právě jednočlennému projektu Marthe. A po pravdě už jen ten název zní mnohem líp třeba název jedné z jejích bývalých kapel Pussy Face. Fakt že jo. Marthe suddenly became my comfort zone, my therapy, my shadow of loneliness, my book of truths, my mirror, my alter ego. Tohle se dá dohledat jako komentář k tomu, co nebo spíš kdo je vlastně Marthe a pokud bychom to shrnuli jako jistou formu psychoterapie, asi příliš nemineme střed terče. Každopádně podobných cvoků jsou plné internety a na tom, že tihle cvoci mají tendence plnit kyberprostor svými frustracemi, by nebylo nic tak divného, nebýt toho, že debutní desku jednoho z nich, respektive jedné z nich, se rozhodli vydat na Southern Lord. A to už našinec zavětří.

 

Marthe

 

Žánr? Hard to say... Všechno a nic. Možná metal, takový spíš proto-metal. Dohledal lze přirovnání k raným Bathory (já to nebyl), epickému heavy/doomu Candlemass (já to nebyl), vzduchem proletěla i tísnivost Tiamat (taky jsem to nebyl). To vše s punkovým přístupem, čímž se myslí především lo-fi zvuk a taková ta drzost v projevu. Osobně se mi hlavou prohnaly třeba myšlenky na Fenrizův projekt Isengard, který na první dobrou zní jako úplná blbost, ale přitom má úžasné kouzlo a hloubku, kterou nelze vyjádřit pouze počtem not, akordů a rychlostí, jakou je kdo dokáže zahrát. Marthe je něco podobného. Objektivní měřítka jdou do červených čísel a náročný posluchač do vývrtky, ale subjektivně cítíte kouzlo, sílu a autentičnost jako u raného black metalu. Ostatně už její první nahrávka Sisters of Darkness (2019) nahraná kdesi v obýváku zmizela z nabídky a na bandcampu svítí „sold out“ u všech vydaných edic. Náhoda? Schválně dejte poslech, možná tam zaslechnete i ty Bathory...

 

Dlouhohrající debut Further in Evil je o poznání sofistikovanější nahrávka, i když zvuk je naprosto příšerně ořezaný a poslouchá se ukrutně těžko. Možná v tom byla snaha o přiblížení se dojmu domácího nahrávání uprostřed bordelu a smažení řízků (i když ty asi Marziona nejí), možná něco úplně jiného, ale za mě je to děs, který zásadním způsobem snižuje hodnotu jinak velmi dobré desky. Škoda. Celá ta osobní zpověď Marthe se mi totiž začíná zarývat do mysli stále víc a hlouběji a čím dál víc nabývám dojmu, že ve světě průměrnosti a kapel, které všechny znějí stejně nebo minimálně používají stejné efekty a stejný software, je tohle CESTA. Osobní, uvěřitelná, oproštěná od jednoduchých pohledů na žánry, na kompozici jako takovou. Opět se vrátím k ranému black metalu, jehož duch jakoby v této desce ožíval, byť bych se ani pod pohrůžkou násilí neodvážil tvrdit, že Further in Evil je blackmetalová deska. Vezměte si ten robustní kytarový riff a způsob hry na bicí na začátku třetí minuty Victimized (případně v titulní skladbě), tohle by klidně mohla obrábět kdejaká stoner metalová kapela a všechno by bylo na svém místě.

 

Na výsledném dojmu se zásadním způsobem podepisuje i hlasový přednes, ze kterého je cítit celé spektrum emocí a nálad, od vzteku a zlosti po naději a vykoupení. Uvěřitelnost svého hlasu si Marthe vyzkoušela i na vlastní kůži (pozor, historka z natáčení!), když při nahrávání ve sklepě prázdného domu po babičce na ni soused zavolal polici s podezřením, že tam někdo mučí nějakou ženskou. Pravda je ta, že zrovna na její hlas jsem si musel chvíli zvykat, nemám rád, když ženy křičí, ony pak ječí, a to není dobře. Dal jsem tomu čas a zvykl si. Co víc, začalo se mi to líbit ... takhle na dálku, doma bych to nechtěl. A vlastně si už ani neumím představit, že by ta deska zněla jinak, že by Marthe zpívala jinak, než jak zpívá. Asi by mi tam něco chybělo a něčemu bych nevěřil. Takhle je to dobře a Further in Evil je za mě výborné album. Ve výsledku ten posun od krajně levicové krávy k vymítačce vnitřního démona dopadl skvěle.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky