Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Menace Ruine - Cult Of Ruins

Menace RuineCult Of Ruins

Victimer2.10.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Hlukový klystýr po nestráveném black metalu jej tělem prožene raz dva. Pouze pro docenty hluku a vědecké pracovníky v psychiatrických léčebnách.

Vzpomínka na sedm likvidačních zákroků na black metal během jedné nahrávky.

 

Montrealské duo MENACE RUINE stižené fanatickým hlučením v black metalu, který už dávno není black metalem, nýbrž jeho vyfetovaným pozůstalým ryze avantgardního vnímání, má na kontě tři nahrávky. K nim shlížím jak s respektem, tak nechápavě, ovšem jednu z nich bych velmi rád vyzdvihl. Je jí debutová pokladna ruchových signálů prznící výpravnost a krutost black metalové podstaty ohavným způsobem v jedinečný klenot. Každé album MENACE RUINE nabízí trochu jiný pohled na danou tématiku. Stačí být po vůli umírněnějšímu "The Die Is Cast" ala zbrutalizovaní Dead Can Dance nebo zatím poslednímu "Union Of Irreconcilables", které hlučí místy tak výrazně, že se jako oční doprovod v dálce objevuje staré dobré zrnění. MENACE RUINE jsou experimentální nesvatá cháska vylezající ze sklepních prostorů jen za účelem týrání běžných posluchačů.

 

menace ruine

 

Jsou to trosky a jejich kult v podobě prvního alba je třeba uctít. Deska je o střetu skomírajícího black metalu se silně ruchovými stěnami, vše je ovšem rozpoznatelné, jakkoliv je deska pro neznalé věci označována za neposlouchatelnou. "Cult Of Ruins" je přesně v těch mezích, kde slyším MENACE RUINE nejraději, tedy někde na půl cesty mezi černým uhlem satanistických orgií a jejich surovým noise doprovodem. Jsou zkrátka alba, na která nedám dopustit. Patří mezi mrzké kreatury vymykající se normálnímu bytí, ovšem jejich verze odlišnosti je natolik poutavou, že jí nelze odolat. Podobně vidím i oslavu black metalu připravenou Sunno))), vytěsněnou z běžné produkce způsobem, který lze buď pochopit nebo jej mrštit do latríny. V obou případech si alba hýčkám, zůstávám věrný a nikdy je nepodvedu s jinou, byť sebepikantnější nahrávkou.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jirka D. / 30.5.17 8:02

S Muchou to mám tak, že mě bavila první deska kromě skladby Ježíš. Bohužel právě ta se chytla a bohužel právě tím směrem (tedy směrem laciné sprosté zábavy ... a klidně mě považujte za suchopárného moralistického idiota) se Mucha vydala v mnohem větší míře na další desce (třeba Kamil). Na novém albu si dokážu užít tak polovinu věcí v čele s dobře udělanou satirou (až parodií) Láska, kde Mucha ale využívá úplně stejné postupy jako ty, které zesměšňuje. Přijatelné skladby jsou snad ještě Hipster, Schmutzige Madchen, s trochou tolerance Nána. Robert a David je blbost, Pan Píča je trapnost v tom duchu, jak píšu v úvodu - prostě za hranou. Pak už mi to přijde jako předělávání jiných interpretů na trochu jiné texty, což je zábava k táboráku po deseti pivech, ale na regulérní desku mi to přijde tak nějak málo. Mucha bohužel klesá hlouběji do bláta vulgárního folku a ani ta šikovná kapela kolem ní to není schopná zachránit. Škoda.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky